Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
johnnyorlando, kenzie, merorlando a dalším 796 034 lidem se to líbí @maddieorlando: They are so happy that @nelii_blazkova is on her way to LA!💕✈️ @nelii_blazkova: aweee u are so nice💕
Pochybuju, že je Kenzie ráda. Ani já bych nebyla ráda, kdyby měla za mým crushem přiletět nějaká holka. Já jsem tak chytrá! Věděla jsem, že bude mít smysl brát si makeup do letadla. Když zahlásili, že do přistání zbývá 1 hodina, tak jsem na nic nečekala, popadla kosmetickou tašku a začala se líčit. Nechci to nějak přehnat, ale chci se líbit. Chápete to. Dala jsem si jen hydratační krém, protože je zde suchý vzduch, korektor na ty obří kruhy pod očima, řasenku a produkty na obočí. Pak jsem si jen upravila vlasy a sbalila všechno, co jsem s sebou táhla na palubu.
N: Už přistávámeeeee!😍 M: My jsme právě dorazili na letiště. Čekáme na tebe!❤️
"Děkujeme, že jste si vybrali právě naši leteckou společnost. Nashledanou."
SVOBODA! Konečně jsem se po 14 hodinách mohla postavit na pevnou zem. Jakmile jsem se dostala z letadla ven, tak jsem následovala dav lidí, který mířil k pásu s kuframa. Čekala jsem tak deset minut, než se na páse objevil můj babypink kufr. Sundala jsem ho na zem a celá šťastná kráčela do příletové haly. Páni. Tak úžasné letiště jsem viděla snad jen v Norsku. Je to tu strašně velké. A taky plné lidí. Něco jsem nedomyslela. Jak mám v takovém počtu lidí najít Maddie a ostatní? To je přece nemožný.
N: Maddie. Kde jsi?😅 Je to tu moc velký... M: Spíš mi popiš, kde jsi ty. Najdeme tě rychleji, než bys ty našla nás.😂 N: Fajn. Stojím u takové té obří cedule "WELCOME TO LA" 😂😂😂 M: Tak to je kousek.
Během čekání jsem rychle dala fotku na snapchat.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Neli?" Počkat. Tohle nezní jako Maddie. John? Panebože. "Johnny? J-já se omlouvám. Za všech-" nedořekla jsem to, protože mě pan dokonalý umlčel jednoduchým, avšak hezkým gestem.
Ha. Teď jste si určitě mysleli, že mi dal pusu. Nedal. Jen mě málem umačkal. "Neli! Johne, neumačkej ji! Neli tak moc ráda tě zase vidím! Jak se máš? Jaký byl let? Jsi vyčerpaná? Nemáš hlad?" Maddie chrlila otázky rychleji, než kdo jiný. "Ahoj Maddie! Nikdy jsem nebyla šťastnější, o tom letu mi už ani nemluv. Celou cestu jsem seděla vedle nějakýho zamilovanýho párečku, takže jsem dělala křena. Já jsem spíš dezorientovaná, než ospalá, jo a normálně mám hlad pořád, ale teď vůbec. LA dělá divy." Během mého nekonečného rozhovoru s Maddie se mi okolo pasu obmotaly Johnovy paže. "Viděla jsi se už někdy předtím s Lauren a Kenz?" "Kenzie jsem potkala v Bratislavě, ale Lauren vidím poprvé." "Tak v tom případě, Neli, tohle je Lauren, Lauren, tohle je Neli." "Ahoj Neli, John mi o tobě pořád psal, když jsi s ním byla na Slovensku. Moc ráda tě poznávám." Objala mě a já ji taky. "Ahoj Lauren. Ahoj Kenzie." "Uhm...ahoj?" Proč mi Kenzie odpověděla tak...hnusně?
"No, já myslím, že je čas jet." John asi po deseti minutách konečně promluvil, respektive se dostal ke slovu. Všichni jsme souhlasili. A tak se skupinka nás pěti vydala k autu. Kufr jsem si hodila do kufru a zbylo na mě místo na přední sedačce. Takže vedle Maddie. Nevím, jestli jste si toho stihli všimnout, ale s Maddie si strašně dobře rozumíme. Cesta trvala okolo půl hodiny, poté auto zastavilo před velkým rodinným domem. Už teď miluju tyhle typické americké domy. John mi vyndal kufr a odnesl ho dovnitř. Já jsem šla za ním jako pejsek, protože jsem neměla ponětí, co bych sama dělala. Už ve dveřích mě přivítali Bentley a Leo, Orlandovic čtyřnohá zlatíčka. "Ahoj Mer! Ahoj Dale!" pozdravila jsem stvořitele těchto dokonalých lidí. "Ahoj Neli!" Už zase jsem byla uvězněna v objetí. Na tohle bych si asi zvykla. "Johne, jdi Neli ukázat její pokoj. Jo a taky ji tady proveď. Potom se vraťte na večeři."
A tak jsme se spolu SAMI vydali do útrob tohoto rodinného domu. Vyšli jsme po schodech nahoru do patra, kde bylo velké množství dveří. Mám dojem, že se tu ztratím. Typická Neli. "Tak tady je tvůj pokoj."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Já nemám slov. Vždyť takový pokoj nemám ani doma. Já se snad rozbrečím. "Wow. To je dokonalé. Opravdu, tohle nemám ani doma." "Jsem rád, že se ti tu líbí. Můžeme pokračovat?" "Jistě." Vyšli jsme na chodbu a pokračovali do místnosti naproti. "Tady bydlím já. Kdykoliv budeš něco potřebovat, stačí přeběhnout chodbu a jsi u mě." "Máš to tu moc hezký, myslím, že tady budu často." Pousmála jsem se, pohled přesunula z kytary na Johnnyho. Zase ten moment, kdy se naše oči vpíjejí do sebe. Nemusíme použít slova, abych se spolu domluvili, naše duše komunikují skrz pohled. Po chvíli jsem si stihla všimnout, že se mezera mezi námi zmenšuje. Naše těla byla pár centimetrů od sebe, pohled začínal být intenzivnější. Na ruce jsem pocítila dotek jiné ruky. Propletli jsme si prsty mezi sebou a Johnny se začal více usmívat. To mě donutilo usmát se také. Johnny se rozhodl vymazat tu mezeru, která nás oddělovala. Jeho horký dech lehce dopadal na mé narůžovělé rty.
