Nejsem hračka!! (YAOI!!)

VII.

Jedna neposedná slza za druhou. Už nemá cenu ani tišit vzlyky. Nemá cenu slzy utírat z tváří protože po nich následuje mnoho dalších.

Hikaru

Všechno jsem posral! Nevím co to do me vjelo... Jeho slova  mě opravdu bolela ale i tak jsem neměl právo ho uhodit. Já... Já ho uhodil. To si někdy v životě neodpustím!
Slzy mi stékají po tvářích.

Nesnažím se he ani zastavit. Jen tak sedím opřený o dveře do koupelny a čekám az vyleze.
Doufám že to bude ještě dnes, nechci aby byl hlady. Slyším jeho vzlyky a mám chuť vykopnout dveře a pevně ho obejmout ale vím ze by me nenechal něco takového udělat. Musím ho nechat chvíli o samotě proto vstanu utřu si slzy a jdu uvařit večeři. Už je celkem pozdě. Udělal jsem topinky se sýrem. Snad mu to bude chutnat.
Dojdu opět ke dveřím do koupelny a zaklepu. ,,Alexi, je večeře. Pojď se najíst... Prosím" řekl jsem. Znělo to hodně zoufale ale... Přiznejme si to. Jsem momentálně dost zoufalý. Neozve se žádná odpověď, jen cvaknutí zámku. Dveře se pomalu otevřou a v nich Alex s uslzenýma očima. Pevně ho obejmu a celkem me překvapí když mi objetí opětuje. ,,Omlouvám se. Tak strašně mě to mrzí. Nechtěl jsem, opravdu ne" šeptal jsem mu do ucha. Alex zpevnil naše obětí.

Alex

Já ho prostě nedokážu opustit. Miluji ho a na tom se nikdy nic nezmění. Vím že mě ochrání i před mím otcem. Věřím mu. ,,Musím ti něco říct" podíval jsem se mu do očí. S otazníkem v očích me pobídl abych mu to řekl. ,,Vím že mě nemiluješ ale já ti to říct musím. Odpouštím ti všechno co se stalo. Odpouštím ti všechno, protože... protože tě miluji. Příšerně moc tě miluji" dořekl jsem svůj krátký a procítěný monolog, a dlouze ho políbil.

😊😊😊😊😊😊😊😊😊😊😊😊😊😊
Nakonec jsem to stihla ještě dnes❤. Možná vyjde kapitola i zítra nebo v Pátek. Doufám že se vám bude kapitola líbit.
Miluji vás❤❤❤❤        Nela💋