Tajemný chlapec

Tajemný chlapec 1

Stojím u zrcadla a koukám se na svůj odraz v něm. Nesnáším se. Jsem nespolehlivej a nikomu na mě  nezáleží. Nikoho nemám. Nechci být neustále sám. Ale nedokážu si najít přátele. Přál bych si najít někoho komu by na mě aspoň trochu záleželo. Ale to se asi nikdy nestane. Naštvaně praštím pěstím do zrcadla, které praskne a střepy se rozletí po mísnosti. Některé z nich se rozletí i na můj obličej. Po tváři mi začnou stékat kapky krve. ,,Sakra..."zakleju nahlas. Otočím se abych si mohl z poličky vzít ručník a setřel ty kapičky krve. Jakmile se otočím spatřím neznámou osobu. Spatřím mladého kluka, který je asi stejně starej jako já. Přestanu přemýšlet o tom kolik mu asi je. Pořádně si ho prohlednu. Vypadá docela hezky, černé vlasy, které má po ramena. Tmavě hnědé oči. Štíhlá postava. Na sobě měl tmavě modré triko a roztrhané džíny. Zatím co jsem si ho prohlížel od hlavy a až k patě se ani jednou nepohnul. Jen se na mě usmíval. Už jsem to nevydržel, tak jsem na něj vykřikl. ,,Kde ses tu vzal a co po m chceš. On se usmál ještě víc a najednou se rozplynul. Nechápavě se rozhližím kolem sebe. Vůbec nerozumím tomu co se tu právě teď dělo. Vezmu si ručník a otřu si už zaschlou krev z obličeje a ruky. Špinavej ručník pak hodím do koše na prádlo. Dojdu si do kuchyně pro košťátka s lopatkou a zametu střepy na podlaze. Všechno pořádně úklidím. Vykoupu se a zalezu rovnou do postele. Nemůžu vůbec usnout. Převaluju se z jedné strany na druhou a neustále myslím na toho černovlaseho chlapce, který se my zjevil při té nehodě v koupelně. Nehoda. Povzdechnu si. Vždyť to nehoda nebyla. Zase si vzpomenu na toho krásného černovlaseho chlapce. Na ten jeho úsměv. V tu chvíli bych ho nejradši políbil. Na co to vůbec myslím. Vždyť je to kluk a já taky. Ale nějak mi to nevadí. Rád bych ho chtěl ještě někdy vidět.Otočím se na posteli. Najednou spatřím tu nádhernou tvář s tmavě hnědýma očima. Leknu se a spadnu z postele. Černovlasí chlapec se nademnou skloní a řekne. ,,Nestalo se ti něco. Vážně jsem tě nechtěl nějak vylekat. Podívám se na něj. ,,Že si nechtěl. To ti to mám jako věřit nebo co. Zničeného nic se tu objevíš ani nevím okud. A vůbec o tobě nic nevím. '' Křiknu na něj. Černovlasy  chlapec se na mě smutně  podíva a řekne ,,promiň ale já ti nemůžu říct kde jsem se tu vzal. Vážně  promiň." Najednou ma smutnej výraz v obličeji A to se mi vůbec nelíbí. Nechci vidět jeho smutnej výraz. ,,Promiň nechtěl jsem na tebe tolik křiče." Omluvím se mu. Pohlednu mu do těch jeho tmavých oči a začnu se červenat. On se na mě také podívá a usměje se. Uhnu pohledem na stranu. Najednou ucítim jeho ruku na tváři. Přitáhne si můj obličej blíž k sobě a najednou mě políbi. Než se stačím vzpamatovat z toho jak mě políbil. Tak je najednou zase prič. Docela mě to i trošku zamrzelo. Ale už se tím moc netrápím protože na mě padne unava a já za okamžik usnu...