Rebeka

#1

,,Rebeko! Přijdeš pozdě! Vstávej!" volala na mě sestra. Rodiče ráno nejsou doma, takže se vypravujeme sami. ,,No tak přijdu pozdě! No a co." odsekla jsem. Znovu jsem zavřela oči a usnula jsem. Probudila jsem se a bylo devět. Rychle jsem vstala a běžela jsem do školy. ,,Rebeko, už zase?" řekl učitel. ,,Omlouvám se." řekla jsem a sedla si vedle Moniky, mojí nejlepší kámošky. ,,Kde jsi byla?" pošeptala mi Monika. ,,Spala jsem." Odpoledne jsme šly s Monikou ven. ,,Nepůjdeme si pro brusle?" nabídla Monika a tak jsem si pro ně došla. Já mám trekový (dvouřadý) brusle, přijdou mi lepší. ,,Nechápu co na těch bruslích vidíš. Lepší jsou in-line." řekla Monika. Pak jsme si zabruslily a já šla domů. ,,Rebeko, už toho mám dost, povinně si vybereš jeden sport. Nebudeš se pořád flákat venku, ale alespoň jednou týdně budeš někam chodit." řekla mi mamka. ,,Tati?" podívala jsem se na tátu. ,,Když to máma řekla, tak asi budeš muset někam chodit." odpověděl. ,,A víš co? Budeš chodit na gymnastiku." řekla mamka. ,,Ne! K tomu mě nikdo nedonutí!" ,,Tak dobře, gymnastiku ne, ale něco si vyber nebo ti vyberu něco já." řekla mamka a já odešla do pokoje. Musela jsem si vybrat mezi nějakým sportem. Šla jsem na net a hledala jsem sporty. Našla jsem i skákání na trampolíně, což miluju. Skákání je trochu podobný gymnastice, protože tam jsou salta, ale není to gymnastika. Pak jsem taky našla freestyle bruslení na trekových bruslích. Byla jsem na mobilu až do půlnoci.       Vzbudila jsem se v šest, což bylo brzo. Já potřebuju spát osm hodin, ale to bych zase přišla pozdě. Lehce jsem se namalovala, jelikož máme focení a já chtěla vipadat hezky. Vzala jsem si volnej croptop a roztrhaný džíny. Až to uvidí mamka a táta, tak se asi zblázněj, protože chtějí, abych si vzala takový odporný šaty. Já proti šatům nic nemám, ale tyhle jsou odporný. Vzala jsem si aktovku a vyrazila jsem do školy. Ve třídě měly holky šaty a sukně. Docela mě to překvapilo, protože je jinak vzácný, aby si u nás ve třídě holka vzala šaty. No co, alespoň budu jedinečná. ,,Proč nemáš šaty?" ptala se Monika. ,,Tohle je mi pohodlnější." ,,Ale i když nemáš šaty, tak vipadáš hezky." řekla Monika. ,,Tobě to taky sluší." odpověděla jsem. Hned první hodinu jsme se fotili. Na konec jsem se vyfotila ještě s Monikou. Nejlepší by bylo, kdyby jsme se zatočily, ale to bych musela mít šaty. Bylo mi docela líto, že jsem si je nevzala. Někdo nesnáší focení, ale já ho miluju. Když jsem přišla domů, tak už Petra byla doma. ,,Rodiče budou naštvaný." řekla. ,,Jo, já vím." odsekla jsem.              Další den už jsme dostali fotky a to mě překvapilo. Odpoledne jsem mamce ukázala tu fotku. ,,Proč jsi si nevzala ty šaty?" zlobila se na mě mamka. ,,Jsou hnusný, nelíbí se mi." ,,A to jsi si vážně musela vzít džíny s dírou?" ,,Ty díry se teď nosej a jsou cool." odsekla jsem a odešla do pokoje. ,,Jako vážně? Ty jsi si vzala na focení džíny?" rejpala do mě Petra. ,,No a co? Alespoň jsem jedinečná." řekla jsem.          Ráno jsem si vzala šaty, abych vynahradila ty džíny mamce. ,,Šla bys dneska hrát basket?" zeptala se Monika a já kývla. Doma ležel na stole vzkaz:                                      Mladá dámo, jestli máš v plánu jít ven, tak až si vybereš sport, tak můžeš.                                   Ten vzkaz byl nejspíš od mamky. Já jsem i přes to šla za Monikou. Hrozně mě to bavilo a pak jsem šla domů. ,,Petro, že na mě neřekneš, že jsem byla venku?" řekla jsem mile. Pak už ale přišla mamka. ,,Mami, Rebeka byla venku." řekla sestra a odešla. ,,Rebeko!" zlobila se mamka. ,,Co se děje?" zeptal se táta. ,,Rebeka i přes zákaz šla ven." ,,Rebeko! Máme toho dost!" řekl táta. ,,Do pokoje hned!" řekla mamka a já odešla. ,,Zrádkyně." řekla jsem Petře. ,,Já neřekla, že budu mlčet." šla jsem si radši lehnout.        Ve škole jsme o hodině s Monikou řešily kluky. ,,Přijde vám vtipné bavit se o klukách?" ztrapnila nás učitelka. My hned odporovaly. ,,Takže, když se o nich furt bavíte, tak Monika si sedne k Tomášovi a Rebeka k........." V duchu jsem doufala, že nepůjdu k Honzovi. ,,K Honzovi." dodala učitelka. Vzala jsem si věci a přesunula jsem se co nejvíc pomalu k Honzovi. ,,Chudáčku." politovala mě o přestávce Monika. Doma to bylo ještě horší. ,,Tak jo, když si neumíš vybrat, tak budeš chodit na gymnastiku." řekla mamka. ,,Ne! Už jsem si vybrala, budu hrát basket." plácla jsen první věc, co mě napadla. ,,To máš smůlu holčičko, na gymnastiku už jsi přihlášená, kroužek je zaplacenej a nejde to odvolat." řekla vítězoslavně mamka. ,,Mami! Já tam nechci! Nesnáším gymnastiku." řvala jsem a šla do pokoje. ,,Jo a ten kroužek máš dvakrát týdně." zavolala na mě mamka. ,,Cože?!" vyjekla jsem. ,,Pondělí a čtvrtek!" dodala. ,,Jsi hrozná." řekla jsem a tentokrát už doopravdy odešla do pokoje. ,,Co je?" divila se Petra. ,,Budu chodit na ten nejhorší sport na světě." ,,Víš, že teď urážíš gymnastky a gymnasty?" zasmála se Petra. ,,Sklapni, ty na gymnastiku nejdeš a přijde ti to vtipný." odsekla jsem.                    Byla sobota, konečně. Sobota! Nepromarním ani minutu!" zařvala jsem ve čtyři ráno. ,,Někdo chce spát, tak neječ." řekla Petra se zívnutím. Já ale vylezla z postele, namalovala jsem se, zacvičila a dala si vafle k snídani. Pak jsem šla do jumpparku si zaskákat. Tenhle den mi nikdo nemohl zkazit, ale spletla jsem se. V jumpu byl Honza. ,,Nazdar krávo." zavolal na mě. ,,Drž hubu debile vyjebanej!" zařvala jsem pro změnu já, ale někdo si toho všiml. ,,Holčičko, promiň, ale vyprovodím tě ven, tady se vulgárně nemluví." řekla nějaká paní co pracuje v jumpu. Tak jsem zase jela domů. ,,Kde jsi byla?" řekl táta. ,,V jumpu." ,,Dneska půjdeš s mamkou trénovat gymnastiku. Celou noc kvůli tobě hledala nějaký návody." řekl táta a já si šla číst hunger games. ,,Mami?!" zasténala jsem, když mi mamka zaklapla knížku a oznámila, že jdeme trénovat. Trénovaly jsme tři hodiny a mamka mě naučila toč a přemet vzad.        Neděle utekla šíleně rychle a bylo pondělí. Do třídy přišel novej kluk a byl děsně divnej. Pořád sledoval tabuli, šprt. ,,Ahoj, jsem Adam, ty?" zeptal se mě.