Bezva výzva

#2 Vzpomínka (Čarodějčina pomsta)

#2 NAPIŠ PŘÍBĚH Z POHLEDU OTCE, KTERÝ SE SÁM RÁNO MUSÍ POSTARAT O TŘI DĚTI A VYPRAVIT JE DO ŠKOLY

Požadavky: žánr je libovolný a minimální počet slov je 100.

***

Čarodějčina pomsta

***

„Tatínku, tatí!"

Hnědovlasý muž sebou trhl a prudce otevřel oči, když ho za tvář zatahala drobounká ručka. Netrvalo moc dlouho a vše se mu vybavilo naprosto jasně.

Jeho nádherná žena, připomínající mu, že příštího dne musí do práce dříve, a jeho slib vypravit dceru a její dvě kamarádky do školy. Jak dlouho u všech bohů spal?

Drobounká plavovláska musela rychle seskočit z postele, aby ji otec nesrazil vlastní hlavou, jak prudce se posadil. „Sluníčko, prosím tě, kolik je hodin?" promnul si obličej unaveně.

„Máme ještě půl hodiny do začátku vyučování, ale mně se ještě nepodařilo probudit ani Vandu, ani Milicu," odvětila naléhavě.

Muž se usmál a pohladil svoji dceru po hlavě. Vždycky byla tak starostlivá a zodpovědná, ačkoliv jí bylo teprve sedm. Všem chtěla pomoci a všechno chtěla udělat, jak nejlépe dokázala.

„Neboj, Sluníčko, všechno stihneme."

Holčička horlivě kývla a odběhla.

Zanedlouho stály tři děti v řadě ve svých šatečkách a muž každé z nich pletl copánek. Musel se usmívat. Nepamatoval si, že by byl ze školy takhle nadšený.

„Určitě máme ten nejlepší kouzelný kamínek ve třídě!" zazubila se Vanda.

„Jaké kouzlo jste k němu připojily?" zeptal se zvědavě a vytvořil na dalším copu mašli z pentle. Každé dívce vybral jinou barvu.

„Chtěla jsem zamilovávací, ale Milica mi to nedovolila," nafoukla tváře Vanda.

„To je totiž moc těžké," oponovala Milica učeně. „Jsme teprve učni!"

Plavovláska se otočila na svého tatínka a objala ho. „Když ten kamínek máš u sebe a jsi smutný, hned jsi zase veselý," vysvětlila pak, načež se zamyslela. „Tedy prý ti to trochu pomůže, psali v té knížce," přiložila si ukazovák na ústa a hledala odpověď kdesi na stropě.

Muž se usmál a otevřel dveře, aby mohly děti vyběhnout ven.

„Měj se hezky, stejdo!" zvolaly skoro nastejno Vanda i Milica.

„Dávej na sebe pozor, tati!" zamávala i plavovlasá dívenka.

„Hlavně vy na sebe dávejte pozor!" křikl a hleděl za nimi ještě několik okamžiků poté, co mu zmizely z dohledu.

***

Lena položila čerstvý věnec na hrob a jemně se usmála, ač ji pálily a slzely oči. Jedna z mnoha vzpomínek se vrátila znenadání a připomněla jí, o co všechno přišla.

Nezbývalo jí nic jiného než bojovat.

Náhlou bolest srdce zahnaly dvě známé vůně. Miyaren i Redar usedli do trávy vedle mladé ženy, každý z jedné strany. Zatímco drobná zrzečka vzala čarodějku za ruku a opřela se jí hlavou o rameno, muž Leně otcovsky rozdrbal vlasy.

Ne, pomyslela si, nejsem sama. Tohle je má nová rodina.