Jmenuji se Kyra, ano já vím neobvyklé jméno... Je mi patnáct let a žiji život jako ty (pokud jsi teenager ). Mám milující rodinu a pár skvělých přátel, který stojí vždy při mě. Jednoho dne se já a má rodina dozvíme smutnou zprávu, náš rodinný příte...
Vcházíme do pokoje 112, kde je Aron a jeho menší sestra Mária. Jakmile uvidíme, tak za sebou Mária rozeběhne, as ustaraným dětským hláskem a vyraženými očkami nám oznámí, že Aron utekl. Jakmile to dořekne, hlasitě vyjeknu ,, SAKRA ¨. A rozeběhnu se hledat spolu ze všech co jsou v místnosti. Sestřičky a doktoři, na nás nepochopí, ale v tu chvíli jim ukážou, "Váš pacient Aron, utekl! Hned jak dořeknu, vydám se rychlým krokem hledat Arona. Ale něco mě donutil zpomalit, a jít do pokoje kde jsem slyšela plač. Zaklepala jsem a když jsem neslyšela žádný pláč ani hlas, rozhodla jsem se, že půjdu dovnitř. Otevřel jsem dveře a padl kámen z srdce Aronem, jakmile jsem si spatřil utřel si tepla, vstoupil z postele, na kterém seděl a šel přímo k mně. Navázal jsem se s mým očním kontaktem a celou dobu jsme se dívali do očí. "Arone! Hledaly jsme tě! ,,. Když ho chtěl odpovědět přerušila ho Mária, "ona ho našla." Aron ji objal a vzal do břicha, v tom raněla máma s dadou a mým bratrem Jakubem, jsme všichni tam jen hloupě stáli a ztělesnění ztělesnilo ... Dad než začal s hromadným obojáním. A potom Aron začal konverzaci: Moc si vážíme, že si nás vezmete k sobě, ale já se o Máriu ao sebe postarám, už mi není devadesát let. Jdeme Mari!
V tom Arone zastavím, Arone! Jsou k vašim opatrovníkům!
Aron: Dobře, ale slíbíš mi, že mě nebudeš otravovat!
"Přísaháme".
...
Nasedáváme do našeho vozu (Dacia Lodge) pro více osob jako motor 1.6SCe.
Nasadím si sluchátku a pustím si svou oblíbenou píseň od Johna Newmana "Přijď a dostaň ho". Než mi jeden sluchátko z ucha nevytrhne můj bratr, dá si je do uší a začne nahlas a falešně zpívat.
: Každý člověk byl zlomený
každá žena
Důvod, proč jsem něco zvláštního dítěte
Je to proto, že jsem tě nikdy nezlomil.
Všichni kromě Arony se hlasitě zasmáli. Aron jen prošel očima a falešně se usmál. Otočila jsem se na bruchu a vytáhla mu z ucha moje sluchátka a celou píseň jsem si znovu a znovu, jako idiot.
...
Už vystupujeme z auta a míříme k našemu domu. Jako vždy odemyká máma, Jakmile odemkne, všichni vstoupíme dovnitř. Z kuchyně na mě volá mamka abych šla Aronovy a Márii ukázat jejich nové pokoje.
Aronvův Pokoj:
Ops! Esta imagem não segue nossas diretrizes de conteúdo. Para continuar a publicação, tente removê-la ou carregar outra.
Aronova Koupelna:
Ops! Esta imagem não segue nossas diretrizes de conteúdo. Para continuar a publicação, tente removê-la ou carregar outra.
Potom přejdeme do dívčího pokoje:
Ops! Esta imagem não segue nossas diretrizes de conteúdo. Para continuar a publicação, tente removê-la ou carregar outra.
A do koupelny:
Ops! Esta imagem não segue nossas diretrizes de conteúdo. Para continuar a publicação, tente removê-la ou carregar outra.
Aronovy a Márii se jejich pokoje líbily a tak jsem je ještě provedla celým domem, i když to tu zná. Po prohlídce jsme šli akorát do jídelny na večeři. Máma ukuchtila její proslulé "čínské placičky". A k jasmínový čaj s Máriou jsme rozhodli ji pomoct odnést večeři na jídelní stůl. A když už bylo všechno na stole tak jsme se do toho pustily.
...
Během večeře se nic nedělo, všichni jsme si užili a když jsme udělali, já a Mária jsme šli dát do myčky.
...
Bylo už pozdě, tak jsme všichni zalezli do svého pokoje. Já si vzala své oblíbené pyžamo a šla do koupelny, kde jsem následně provedla večerní hygienu. Když jsem vylezla z koupelny, bylo už půl jedenácté, jsem zaujal svou oblíbenou knihu deltoru a šel jsem na postel. Přečetl jsem dvě kapitoly a šla jsem spát.
