Our Love

Prolog

Byla ošklivá zima, padal sníh, k tomu se přidal i déšt a nebylo divu, že se lidi chtěli dostat co nejdříve do tepla svých domovů, kde by si dali teplé jídlo či udělali kakao nebo čaj. To se však netýkalo hnědoočky, která na sobě měla jen tenkou mikinu a dlouhé kalhoty. Ani jedno ji moc nezahřálo.

Tato slečna se snažila si vydělat nějaké peníze hraním na kytaru, díky čemuž by mohla splatit svůj dluh a konečně si koupit pár rohlíků s pitím.

Lidé si ji prohlíželi s nechutí, s odporem si na ní ukazovali a smáli se na její účet. Jí to však nevadilo.

Vždy se našlo pár hodných duší, které jí přispěly jen jednou či dvěmi librami. Avšak ani ten malý počet nestačil na zaplacení dluhu jednomu z nejbohatších mužů na tomto světě.

Při zpívání písniček jí na mysl přicházela spousta vzpomínek.

Jedna z nich byla na její poslední Vánoce, jež slavila před rokem.

Její přítel se smál. Smál se jako blázen a přitom si upil ze své sklenky bílého vína.

„Dneska je úžasný večer,“ zašeptal jí do ucha a políbil ji. Polibek mu nadšeně oplatila a přikývla.

Objal ji kolem ramen a sledoval dál vánoční pohádky, jež běžely v černobílé televizi.

Hlavu si položila na jeho hruď a začala usínat. Poslouchala, jak mu bije srdce a tento zvuk ji ukolébal ku spánku.

Stekla jí jedna slza, postupně se přidávaly další a další, až přestala hrát na hudební nástroj a v sedě se rozplakala.

Tak moc jí chybělo jeho objetí, jeho polibek a celý on sám. Škoda, že vztah jim nevydržel déle.

„Vrať se, Paule, prosím,“ zašeptala si pro sebe a slzy nechala dál stékat po svých tvářích.