Rape you [H.S.] CZ

2.část - "Vítej v mém králoství"

"K-kam to jedem?" zeptala jsem se rozklepaně, ale odpovědi jsem se nedočkala.

Když jsem tak pozorovala cestu kterou jsme projížděli, nepoznávala jsem ji. Navíc k tomu byla ještě tma. Ze silnice, kde jsme se míhli asi jenom se dvěma autama, jsme sjeli do nějaký  na můj pohled  strašidelný uličky. Uvidělam jsem jednu starou budovu a jinak tam byli samé garáže. Všimla jsem si že jsme tam nebyli sami. U graží, jak otevřených tak zavřených byli další lidi. 

Takže právě jsem se nacházela v sídle West Brotherhood. 

U jedne z garáží, trochu dál od těch lidí se auto zastavilo a já se co nejvíce přimáčkla do sedačky. Ucítila jsem Stylesův pohled, který se na mě zasek. Hned jak jsem věděla že už se na mě nedívá, mírně jsem se k němu otočila. Běhalo mi hlavou, co teď asi bude? 

"Vítej v mém králoství" opřel se o opěradlo a z vnitřní strany bundy si vytáhl krabičku cigaret. Jednu kusovku si vytáhl a dal do pusy. Rukama se začal prohmatávat bundu.
"Oheň asi nemáš.." mumlal s cigaretou v puse.

Podíval se pod rádio, ale tam byli jen mini pitlíčky s bílím práškem a kolem toho pár dalších kravin, jako třeba drobný, mini lahvičky alkoholu a iněkční stříkačky. Né jenom že to byli kriminálnící, ale i feťáci. Ruku prudce natáhl směrem ke mě až jsem sebou cukla. 

Jeho ruka se zastavila na palubce auta, kde otevřel kapslik a začal v něm šmatrat. Do kuď v ruce nedržel zpalovač, kterým si po sléze zapálil. Zavřel oči a z hluboka cigaretu nasál. Po menší chvíli vydechl a otevřel oči. Zdálo se mi to jako věčnost všechno tohle. 

"Co semnou chceš dělat?" zeptala jsem se, když jsem od něj odvrátila pohled před sebe. Neodpověděl. Zdá se mi to, nebo když se někdo z nás na něco zeptá, tak mu ten druhej není schopen odpovědět?

Z ničeho nic otevřel dveře a vystoupil. Sledovala jsem každý jeho krok, do doby dokud neotevřel moje dveře. 

"Vystup si dělej!" zavrčel. Poslechla jsem ho a vystoupila. Někam se vydal, ale já zustala stát na jednom a tom samém místě.

"Kurva! Pojď!" řekl a zamračil se. Protočil oči, popošel ke mě blíž a pevně mě chytl za mé bolavé zápěstí a někam táhnul. Bála jsem se ...Hodně jsem se bála. On byl agresivní a surový. V jeho přítomnosti mi srdce tlouklo ještě víc, než před infarktem.

Táhl mě nějakou temnou, vlhkou a hrůzostrašnou uličkou mezi dvěmi garážemi. Na konci níž byla menší budova, trochu na spadnutí. U ní byla jen dvě lampy, díky kterým šlo aspoň něco vidět. Na to že odstín světla, které vyzařovali byl odporně staře oranžový.

Proděravěné dveře od budovy přímo nohou vykoupl. 

Na moment jsme se zastavili. Už nedržel jen on mě, strachem jsem držela i já jeho. Nevěděla jsem co je horší jestli být tzv. "zajatá" kriminálníkem anebo být tady a teď.

Vteřiny ubýhali a pak se Styles zase rozpohyboval a začal nás táhnout do schodů. Málem jsem se v tý tmě na nich zabila, ale on mě svou silou přidržoval pomalu nad zemí.

Doběhli jsme nahoru a začal nás tahat různýma místnostma. Jen svou rukou strkal do strouchnivělých dveří, které pomalu vypadávli z pantů. Kolem nás se vznášel odporný pach staroby a potkaních doupět. 

Co tu semnou chce dělat? Kam to vůbec jdeme? ptala jsem se v duchu sama sebe. Tahle budova je snad nekonečná!

On jakoby něco hledal, pokaždý když jsme stoupili do jiné místnosti pořádně se porozhlídl. Konečně se zastavil. Byla to místnost do který a ze který vedli jen jedny dveře, což mě znepokojovalo. Styles mě pustil. Na moment jsem ucítila svobodu a zároveň sem se necítila vůbec bezpečně. Chytla jsem se druhou rukou za mé zápěstí a trochu si ho promnula.