Vražda kvůli lásce

Amy

"Miluju tě" říkávala mi vždycky maminka před tím, než zhasla světlo a zavřela dveře vedoucí do mého pokojíčku. Sice jsem nevědel co ty dvě slovíčka znamenají, ale pokaždé mě tak nějak zahřály u srdíčka.
Jednou, když se maminka zvedala z mé postele po přečtení pohádky na dobrou noc, jsem jí řekl to samé. Nikdy nezapomenu na ten její obličej-oči se jí rozšířily překvapením a ona se zostra nadechla-asi tak jako by se chystala potopit pod vodu. Pak se ke mně vrhla a málem mě udusila v objetí. Její náruč byla tak měkká a voňavá... Od toho večera jsem jí to říkal každý den. Líbilo se mi jakou měla radost...

Nikdy mě nenapadlo, že tyhle dvě kouzelná slovíčka patří k něčemu ještě mnohem kouzelnějšímu- ke slovíčku láska. Všude se o ní mluvilo, můj oblíbený zpěvák Mickelman o ní zpíval téměř každou písničku, psalo se o ní v knížkách... Začal jsem o ní uvažovat jako o NÍ-  o někom samostatném, o někom kdo je jako kouzelná víla z pohádek-měnila lidi k lepšímu. Kde byla ONA, lidé se k sobě chovali mileji, více se na sebe usmívali, dávali si pusu, drželi se za ruce... Jen JI jsem nikde neviděl. Vždy jen dva, kteří o NÍ mluvili, ale nedali JÍ pusu, nedívali se na NI, neusmívali se na NI, neobjímali JI... Začínal jsem si myslet že je tak krásná, že se musí skrývat, aby JÍ neublížili, aby JI neponičili, aby JI neotravovali... Že je to takový tajný agent v přestrojení, nebo že má neviditelný plášť.

Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem učinil ten velký objev století-že ty dvě slova patří k NÍ- k lásce. Byl jsem zrovna ve škole, když tu si ke mně přisedla Amy- měla hnědé kudrnaté vlasy, modré oči a krásný úsměv. "Mám tě moc ráda, Eriku" řekla a dala mi pusu. Pak zčervenala a utekla. Domů jsem šel jako ve snách, pořád jsem musel myslet na to, jak krásně voněla a jak příjemný a sladký byl dotek jejích rtů.
Doma jsem to řekl mamince. "Chtěl bych to zažít znovu. A znovu. A pořád dokolečka" hlásil jsem. Maminka mě vyslechla, usmála se a řekla mi že jsem asi zamilovaný. "To je ta láska?" zeptal jsem se. Maminka se rozesmála, řekla že jsem její malý rozumbrada a dala mi pusu. Řekla, že ne ta opravdová. Že tohle je jen taková dětská, která mě ještě často potká. Nepotkala. Od té doby, když někdo zmíní pojem dětská láska, vzpomenu si na Amy- na vůni jejích vlasů, hebkost a chuť jejích rtů, a víc nic. Víc to pro mě neznamená.