Breathing Blue

7.

,,Jak ses vůbec do tohohle stavu dostala?"

,,Začalo to takhle"

                      -Flashback-
Psala jsem prezentaci do školy se svou kamarádkou. Jmenovala se Alexandra. Ona nic nedělala. Byla na svém počítači a něco tam dělala.

,,No fuj. Tohle musíš vidět" zavolala mě ať k ní přijdu.

,,Co to je?"

,,Stránka pro anorektiky. Odporný že? Koukej. Raděj si tady jak bejt hubený" projížděla stránku dál.

Já jen koukala a nic neříkala.

,,Dál už jít nemůžu. Musela bych se přihlásit. Prej když se přihlásíš, tak si tam můžeš psát nebo co"

,,Co je ana?"

,,Anorexie. Jdu na záchod" 

Nechala tam stránku otevřenou. Rychle jsem si vyfotila název stránky, abych si potom zjistila, co to vlastně je.

Kamarádka asi po hodině už odešla domů a já se mohla podívat na stránku.

Chtěla jsem o tý stránce zjistit víc a tak jsem se přihlásila.

Moje přezdívka byla 'Butterflybaby'

Vyskočila mi konverzace. Všichni si tam psali, kolik zhubli a tak.

Napsala jsem tam.

'Vážím 53 kilo a chtěla bych zhubnout 3 kila'

Hned mi odepsala holka jménem Ana.

'Pomůžu ti. Musíš vydržet bez jídla. Když budeš mít hlad, tak se udeř do břicha. Pij hodně vody'

,,Nejíst? Myslim, že to nezvládnu, ale zkusim to" pomyslela jsem si.

Uběhl týden a já ty 3 kila opravdu zhubla.

'Zhubla jsem 3 kila!' napsala jsem na stránce do konverzace.

Všichni mi gratulovali a já se cítila opravdu šťastně.

'Skvělé! Můžeš zhubnout klidně i 10' napsala holka pod přezdívkou Ana.

Měla pravdu. A taky jsem se těch 10 kilo snažila zhubnout.
A taky jsem zhubla. Cítila jsem se konečně krásná.

Bohužel jsem už měla opravdu velký hlad a tak se najedla. Hodně najedla.

Zvážila jsem se a zase jsem přibrala. Celý den jsem běhala a celkově cvičila, abych zase zhubla.

Začaly mi padat vlasy a Alexandra se semnou přestala bavit. Chtěla mi pomoct, ale já ji jen sprostě poslala do háje.

Přišla jsem si krásná i když jsem se spoutě lidem nelíbila.

Jednou jsem se byla projít a když jsem přišla domů, tak mě seřvala máma.

Schovávala jsem si ve skříni jídlo. Hodně jídla.

Ona ještě nevěděla, co se semnou děje a tak jsem ji ukázala svoje tělo.

Rozbrečela se.

Vzala mi počítač i telefon, abych nemohla být dál na stránce. Brácha mi naštěstí půjčil svůj počítač a já si mohla povídat se svýma "kamarádkama".

Jednou mi táta řekl větu na kterou nikdy nezapomenu...

"Byla jsi šťastná holka a najednou jsi přestala jíst."

Pamatuju si i jak u toho brečel.

Konec flashbacku

,,A takhle jsem teď dopadla." pokrčila jsem ramenama na Finna.

,,A stále si neuvědomuješ, že se můžeš zabít, když se nechceš vyléčit"

,,Jak můžeš vědět, že se nechci vyléčit?" zamračila jsem se.

,,Protože ještě před chvíli jsi na mě řvala, jestli ti to jídlo narvu do pusy."