Ukaž se, hvězdo [𝐁]

A pak, proč je složitý bejt kamarády

„Asi," odkašlala sis, „asi se mi líbí Marek."

Po téhle větě zůstalo v pokoji hrobový ticho. Nechápavě jsem zkoumala tvou tvář, kdy jste vy dva stihli tohle vymyslet? Jenže tys vypadala vážně. Nežertovalas?

„Cože se ti?" zeptala jsem se nechápavě po nekonečnejch pár minutách, furt vyvedená z míry.

Tvá odpověď nepřišla, do místnosti totiž vešel zmíněný.

Přistiženě jsi uhnula pohledem.

Nevěděla jsem, zda se smát, nebo začít ječet. Proč ze všech lidí zrovna on?

„Co budeme dělat?" Vykouzlila jsem na tváři zvědavý výraz. Otázka byla směřovaná našemu kamarádovi, ale pohled věnovaný tobě napovídal cosi jiného.

Tys pokrčila rameny. No, skvělý...