Dramione - THE GAME ✔

45. - Tohle nemám zapotřebí

,,Co?" vyšlo ze mě překvapeně.

,,Já tě dokážu vyslechnout. Já dělal dřív hrozný tyátr kvůli všemu a kvůli Malfoyovi obzvlášť, a tak ho dnes dělat nebudu." ujistil mě. Hrozně mě překvapilo jeho chování. Všímala jsem si už delší dobu, že to není ten dětinský Ron, ale že už se chová velmi dospěle a popravdě se mi to na něm dost líbilo.

,,Jak mi dal Harry ten úkol, tak jsem se do něj samozřejmě pustila. Začala jsem se s Dracem bavit a po nějaké době jsme zjistili, že si rozumíme. Pak už to nebylo o tom, že bych se držela plánu, to ne. Do Draca jsem se zamilovala a on do mě. Draco se totiž hodně změnil a to byla ta věc, do které jsem se na něm zamilovala. Chtěl být jiný. Kdybys ho viděl, Rone! Poslouchá mě, je citlivý, skočil by pro mě do ohně a jsem podle jeho slov pro něj ten nejdůležitější člověk, kterého má. Změnil se." povyprávěla jsem mu o něm a on pokýval hlavou. Harry mlčel jako hrob.

,,To všechno asi dokážu pochopit Herm, ale...Co s tím, že je Smrtijed?" zajímalo Rona.

,,To můžu vysvětlit. Byl k tomu donucen svým otcem. Otec mu vyhrožoval, že pokud to neudělá, ublíží jeho matce. Draco mi pak sám ale řekl, že bude bojovat za tu dobrou stranu." objasňovala jsem, když v tom si Harry odfrkl.

,,Hermiono, poprosím tě o jedno... Přestaň!" promluvil ke mně tak hrubě, až jsem se otřásla.

,,Proč jsi tak krutý, Harry? Proč mě nedokážeš pochopit? Myslela jsem si, že Ron bude ten, co to nepochopí." vyčetla jsem mu a on se zatvářil znepokojeně.

,,Nechápu jak si jen mohla?!" osopil se na mě.

,,Harry, nech jí." snažil se ho Ron znovu uklidnit.

,,A proč bych měl, Rone?! Ona se zamilovala do Smrtijeda! Do Draca Malfoye!" křičel Harry.

,,No a? Hermiona tvrdí, že se změnil. A já ji věřím, když věří ona jemu." důvěřoval mým slovům Ron a já mu byla neskutečně vděčná. To samé jsem ale nemohla říct o Harrym.

,,Celou tu dobu věděla, že je Smrtijed a nic mi o tom neřekla!" argumentoval Harry.

,,Ty bys podrazil Ginny, kdyby byla Smrtijedkou?" ptala jsem se teď už se slzami v očích.

,,To je něco jiného! Já se bavím o Malfoyovi!" oponoval.

,,Je to to samé, Harry! Bavíme se o lidech, které milujeme a já nevím, jak ty, ale já nejsem schopná podrazit nohy člověku, na kterém mi záleží!" vykřikla jsem a rozhodila rukama do vzduchu.

,,Je mi jedno, proč jsi to neřekla...Jsi zrádkyně!" zakřičel tak moc, až se mi udělalo z něj zle.

,,Tohle nemám zapotřebí." promluvila jsem tiše a šla si pro batoh s věcmi.

,,Co to děláš?" ptal se mě Ron, když už jsem byla u vchodu stanu.

,,Odcházím, Rone." odpověděla jsem mu.

,,Cože? Ne, to se přece dá nějak..."

,,Nedá se to vyřešit, Rone." utnula jsem to. ,,Tobě děkuji za pochopení, ale já tu nebudu s člověkem, který nedokáže pochopit, co cítím a označí mě za zrádkyni. Sbohem." otočila jsem se a vyšla ze stanu. Poslední, co jsem uslyšela, bylo Ronovo volání mého jména. Šla jsem rychle, hluboko do lesa a vlastně ani nevěděla kam.

Draco

Bylo už pozdě a já ležel na posteli ve svém pokoji, když jsem najednou pocítil kolem sebe magii. Podíval jsem se na prsten...zčernal. Neváhal jsem ani vteřinu. Nevěděl jsem, co dělám, ale přehodil jsem si přes sebe Smrtijedský plášť, vyběhl na zahrady Malfoy Manoru a přemístil se. Nechápal jsem jak, ale náhle jsem stál v lese. Pak jsem to pochopil. Ty předměty dokáží v téhle situaci přemístit člověka tam, kde je ten druhý. Rozhlédl jsem se kolem a hledal Hermionu. Po chvíli jsem jí zpozoroval. Šla pomalým krokem a byla sama. Opodál jsem si všimnul ale Fenrira Šedohřbeta, Prašivce a dalších. To byli lapkové. Dívali se na Hermionu a mě došlo, před čím mě prsten varoval. Rozběhl jsem se k Hermioně a strhl ji pod plášť. Vykřikla a já se s ní přemístil. Po přemístění se mi vytrhla a začala do mě mlátit rukama.

,,Pusťte mě! Hned!" křičela a tak jsem ji dal ruku před pusu.

,,Ne tak nahlas, princezno, jinak přijde jiný Smrtijed, který to s tebou bude myslet vážně." zašeptal jsem jí do ucha a stáhl z hlavy kapuci.

,,Draco." vydechla úlevně a překvapeně zároveň, když mě poznala a spočinula mi v objetí. ,,Tolik jsi mi chyběl."

,,To ty mě taky, Mio." zašeptal jsem jí nazpátek a políbil ji do vlasů.

,,Kde to jsme a proč jsi mě přemístil?" vyzvídala Hermiona.

,,Vítám tě u mě doma na Malfoy Manoru. Přemístil jsem tě sem z toho důvodu, že jsem poznal, že ti něco hrozí." poklepal jsem prsty na prsten, který měl už zase smaragdovou barvu. ,,Byli blízko tebe lapkové."

,,Aha. Ale...to nebylo poprvé, co se ten prsten zbarvil do černa, že?" zeptala se.

,,Máš pravdu, nebylo to poprvé. Už několikrát zčernal, ale vždy jsem byl u Pána zla a tak jsem ti nemohl přispěchat na pomoc. Jen jsem vždy doufal, že se pak prsten zbarví do původní barvy...a stalo se." potvrdil jsem jí.

,,A co teď?" přemýšlela.

,,Teď tě vezmu dovnitř. Použiji na tebe zastírací kouzlo. Je tam totiž spoustu Smrtijedů, ale díky kouzlu přes ně projdeme. Dovedu tě do mého pokoje a tam prozatím zůstaneš." vysvětlil jsem jí a vytáhl hůlku.

,,Takže...naše HRA pokračuje?" zeptala se a já kývl:

,,Ano. HRA pokračuje."

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

Jak už Draco a Hermiona řekli...HRA pokračuje. :D❤
Ale už moc dlouho nepotrvá! Už jen 5 kapitol! :( :/

Děkuji neskutečně moc za 9K  přečtení!!!❤❤❤❤❤ Nechtěla jsem tomu ani věřit!!!!❤❤❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤