Jeníček s Mařenkou bloudí neproniknutelnou tmou.
„Jeníčku, vidíš světýlko?“ ptá se Mařenka.
„Ano, ať se dívám jak se dívám, světýlko se k nám blíží!“
„Sláva,“ jásá Mařenka, „to znamená, že nablízku je nějaká chaloupka, kde nám dají najíst a nechají nás přenocovat...“
„To ne, Mařenko,“ říká Jeníček, „znamená to, že jestli okamžitě neuhneme, tak nás v tomhle tunelu přejede vlak!!!!“
