The Shop ( Larry Stylinson)

The Shop-byl, je a bude...

Sebral jsem radši dva balíky špaget, když nás bude o jednoho více.Vrátil jsem se ke své kudrlince, která vybírala tu pravou omáčku na naše menu. Nachvíli jsem se zastavil a pozoroval ho. Dvěma prsty si třel bradu a obočí měl semknuté k sobě, tohle dělal vždy když přemýšlel. Druhou ruku měl položenou na nákupním vozíku a pravou nohu měl pokrčenou dopředu, tak aby se opíral na špičce. Měl bych to vůbec nazývat nohami? Správný výraz by byl , asi párátka, protože to jak je vyhublí, už mi začínalo dělat větší a větší starosti.

Připlížil jsem se k němu zezadu a polechtal ho na bocích. Čekal jsem, že se lekne, ale nestalo se tak.

,,Už jsem zpátky“ oznámil jsem a políbil ho na krk. Už mi vůbec nevadilo, že se na nás budou lidé divně dívat, spíš by mi mohli závidět mého nejkrásnějšího přítele na světě.

,,To je dobře, nevím jakou omáčku mám vzít“ rozhlédl jsem se po skleněných nádobách se všelijakých příchutí omáček. Nikdy jsem se o tohle nemusel zajímat, ale teď je na čase začít.

,,Zkusíme třeba tuhle“ poukázal jsem náhodně. Vzal jsem a přečetl si etiketu. Vzal jsem dvě z police a položil ji vedle červeného vína, kterého jsem si ani nevšiml, že by ho tam Hazz dal. Poočku jsem na něj mrknul, jakože zvolil správně. Znova jsem ho vzal kolem pasu a šli dále vybírat.

***

Nakoupili jsme celkem hodně věcí, takže jsme domů docupitali asi až za hodinu. Všechno jsme uklidili nebo spíš já. Mezítím Hazz začal s vařením. Koukl jsem na hodiny ve tvaru kočičky, které visely nad dveřmi z kuchyně a které jistě vybral Niall, protože on má určitě rád, takovéhle věci pro děti. Zbývaly nám dvě hoďky do příchodu mamky. Těšil jsem se, ale zároveň měl obavy. Zašel jsem do našeho nového obýváčku a začal vybalovat posledních pár krabic.

,,Za hodinku by to mělo být hotové“ po nějaké chvilce mě Hazz chytl kolem ramen a pomohl mi s tím.

Bylo na čase mu to oznámit.

,,Miláčku?“ koutky úst se mi zvedaly k ještě většímu úsměvu. Pohlédl na mě, zvedl obočí a také se usmál.

,,Dneska k nám někdo přijde na večeři“ kdybych ještě trochu zuby zatlačil, tak bych si prokousl spodní ret.

,,A kdo? Kluci?“ bylo mi potěšení, že nic netušil. Hlavou jsem naznačil, že ne. Koukl jsem na dno krabice a vytáhl poslední kus.

,,Tak kdo?“ přišoupl se ke mně blíž.

,,Moje mamka, ona by tě totiž chtěla poznat“ pokrčil hlavu a pootevřel pusu.

,,To si děláš srandu“ vydechnul, ale nepřestával se usmívat.

,,Nedělám, už se na tebe těší“ vrhl se mi kolem krku, až jsem upadnul do zadu. Zasmál se a políbil mě. Cítil jsem jeho srdce na mé hrudi. Byl tak nádherný, je a bude navždy ten nejkrásnější.

,,To jí chceš dát jen ty špagety?“ nechápavě zavrtěl hlavou, ale stále ležel na mně. Mlčel jsem a jen si dál užíval pohled na jeho úsměv. Zabořil nos do mého krku. Měl jsem radost, věděl jsem, že ty léky na Harryho uklidnění, které mám v kapse, nechci a nebudu potřebovat.

,,To už jsem přijde dnes večer?“ zabručel jsem k souhlasu. ,,Musíme tu uklidit !“ dal mi poslední lehkou pusu, vstal a začal vše přerovnávat a uklízet. Pravdu měl, že matka nemusí přijít do takového nepořádku, ale zase to přehánět tak nemusíme.

,,A kam schováme tohle?“ z tašky jsem vyndal ten náš bičík a přejel po něm po Harryho zádech. Ten se maličko lekl a rychle se otočil. Šibalsky jsem se usmál a dvakrát za sebou nadzvedl obočí. Přitáhl jsem si ho k sobě pánví a přejel rukou po jeho zadečku.

,,To si schovej na pozdějc, teď nemáme čas“ odbyl mě a mlaskl před obličejem. Tak na pozdějc ?Začínal jsem tešit. Utekl mi do kuchyně zkontrolovat naše jídlo. Já jsem mezitím schoval náš ,,poklad“ pod postel. Připravil jsem stůl na kterém budeme večeřet.

,,Tak už by to mělo být hotové“ otočil jsem se a uviděl ho, jak omáčku ochutnává. Přistoupil jsem k němu blíž, Hazz mi nandal trochu na lžičku a opatrně strčil do pusy. Kéžby mi tam strčil něco jinýho.Oh bože ! Za celý večer zase nebudu myslet na nic jiného, než jak se s ním budu mazlit.

,,Chutná ti to?“ zeptal se starostlivě. Vonělo to krásně. Aspoň, že jeden z nás umí vařit. ,,Hmm vynikající“ vtiskl jsem mu pusu na tvář.

,,Musím se jít upravit, aby se mě nelekla“ prohrábl si vlasy a zmizel do koupelny. Byl roztomilý, když byl nervózní. Naposledy jsem prošel byt, jestli se nám ještě někde něco neválí. Najednou jsem zaslechl zvonek. Přišla dřív, což se obvykle nestávalo. Šel jsem chodbičkou ke dveřím, když v tom vyšel Harry z koupelny a v tváři, už neměl ten sladký úsměv.

,,Miláčku, nebuď nervózní, jsem tu s tebou a vždy budu“ chytl jsem ho za ruce a pohladil po tvářičce.

,,Miluji tě“ řekli jsme oba ve stejnou dobu, což nám znovu přineslo úsměv. Naposledy jsem ho políbil, obepnul prsty kolem jeho ruky a otevřel dveře....