Perník v lihu

Jak to všechno začalo

Už je to tady zas. Zas ta debilní škola. Já tam nechci. Brzo bude pololetí a je to samej test. Navíc venku je taková zima, pocitově tak -120°C a už od večera chumelí. Když jsem se konečně vyhrabala z postele, uvařila jsme si svoje milovaný kafíčko a sedla si k televizi. Jako klasicky tam nic nebylo, tak jsem zapla YouTube a usrkávala kafe.

Než jsem stačila něco najít, byl už čas se nachystat. Jelikož byla dost velká zima, hodila jsem na sebe to nejteplejší, co jsem našla a letěla jsem do koupelny. Tam jsem se docela zdržela, a tak jsem jako klasicky nestíhala. Ve spěchu jsem se obula, hodila na sebe tlustou bundu, šálu a čepici. Když jsem se chystala odemknout, s hrůzou jsem zjistila, že nemám klíče. Autobus jel za pět minut, a tak jsem začala opravdu panikařit. Po dvou minutách hledání jsem je objevila v koši v koupelně. Do teď nechápu, jak se tam dostaly a jak mě vlastně napadlo je v tom koši hledat. Okamžitě jsem vypadla z baráku a ujistila se, že jsem opravdu zamkla. Naštěstí mám zastávku blízko domu. Když jsem přišla na zastávku, bylo 6:59. Super stihla jsem to, ještě mám minutu.

Bylo 7:10 - autobus nikde, 7:20 - autobus nikde, 7:30 - autobus pořád nikde. To už jsem byla opravdu naštvaná. Byla mi zima, už jsem měla hlad a při mé smůle začalo sněžit ještě víc. Tak jsem se na to vykašlala a šla domů. Jelikož mi další autobus nejel, měla jsem den volna. Hodila jsem na sebe něco pohodlnějšího a napsala jsem kamarádce, že mi nepřijel autobus, ať to řekne třídní.

Měla jsem hlad, ale byla jsem až moc líná, abych si něco u vařila. Našla jsem nějakej perník ještě od Mikuláše. S chutí jsem se do něj zakousla. Byl to podivný pocit. Chutnal tak nějak zvláštně dobře. Zjistila jsem, že je prošlý. Chvíli jsem váhala, jestli mám perník jíst dál. Nakonec jsem byla jasně pro, jelikož tak dobrý perník jsem v životě nejedla. Našla jsem ještě tři další, ujistila se, že jsou prošlé a všechny jsem je snědla.

Když jsem teda byla sama doma, pustila jsem si písničku opravdu nahlas a lehla si do postele. Po nějaké době se mi udělalo hrozně zle. Urychleně jsem utíkala na záchod. To bylo asi těma perníkama, ale bylo mi to jedno. Tak dobrý perníky jsem prostě opravdu nikdy před tím neměla, budu je jíst dál a to zvracení nějak zkousnu.