Mysterious

~one~

"Zlato už máš zabaleno?" zeptala se mamka, která stála u dveří mého pokoje.
"Ještě pár věcí," odpovím a pokračuji v balení kufrů.
"Tak dobře, ale přidej, za dvě hodiny máme být na letišti," zahlásí a odejde. "Jojo hned to bude."

Tak jo, abych vás uvedla do děje, tak právě teď si balím všechny svoje věci, protože se stěhujeme do San Francisca, jelikož můj taťka tam dostal lepší pracovní nabídku než tady. Ale dost okecávání, ještě si musím zabalit zbylé věci.

Vzala jsem si menší kufr se kterým jsem se vydala do mé koupelny. A ano mám vlastní koupelnu, to je snad sen každé holky, možná i kluka.
Kufr jsem položila vedle umyvadla a začala jsem tam skládat věci jako je třeba kulma, žehlička na vlasy, hřebeny, malovátka, šampóny, sprcháče, bomby do koupele a mnoho dalších "důležitých" věcí. Když jsem vše z koupelny měla zabalené, tak jsem kufr zavřela a šla jsem do pokoje, kde jsem si do větší tašky dala Mack book, tablet, power banku a nabíječky. Pak jsem všechny tašky a kufry odnesla do předsíně, odkud je taťka naložil do taxíku, který nás měl odvést na letiště.

Kdyby jste se náhodou ptali co bude s nábytkem, tak ten se tu nechá, protože budeme mít nový dům nebo spíše vilu s novým vybavením a tenhle dům se prodá.

Naposledy jsem se rozloučila se svým pokojem a pak jsem si šla sednout do taxíku, kam po chvíli nastoupila mamka i s mou malou tříletou sestřičkou Miou. Jelikož v taxíku není dětská sedačka, tak si jí mamka posadila na klín. Po chvíli přišel taťka, který nesl ještě pár kufrů, které společně s řidičem taxíku naložili do kufru a mohli jsme vyrazit.

Po hodině jsme dorazili na letiště, kde jsme si vyndali kufry z kufru a taťka ještě zaplatil taxikáři a společně jsme se vydali do letištní haly.

Čekali jsme asi půl hodiny a pak jsme prošli kontrolou a šli jsme rovnou do letadla, kde jsme si sedli na naše sedadla. Já jsem si jak jinak zabrala sedadlo u okna.
Letuška nám oznámila ať si zapneme pásy, protože budeme vzlétat. Když už jsme byli nad zemí, tak jsem si udělala pár fotek, které jsem dala na Instagram. Pak jsem si do mobilu zapojila sluchátka a pustila jsem si svůj play list písniček na spotify.
Ani nevím jak dlouho jsme letěli, jelikož třičtvrtě cesty jsem prospala.

Vystoupili jsme z letadla a šli jsme si pro naše kufry. Taky se vždy bojíte, že se vám kufr ztratí, a nebo budete mít poškozené nějaké věci? Já jo.
Došla jsem k tomu pásu a čekala jsem, než mi přijedou. Přemýšleli jste někdy nad tím, že byste si lehli na ten pás? Abych řekla pravdu, tak jsem to málem udělala, ale jelikož si šli pro kufry nějací fakt boží kluci, tak jsem se před nima nechtěla ztrapnit.

Když už jsem si konečně vyzvedla kufry, tak jsem počkala ještě na rodiče než si vyzvednou svoje.
Po chvíli jsem je viděla jak mají namířeno přímo ke mně. "Tak co holky jedeme do naše nového domu?" zeptal se taťka.
"Jasně jdeme," odvětila jsem a vzala jsem Miu do rukou a šli jsme rovnou k taxíku, který taťka zavolal.
Vyšli jsme ven před letiště, kde už na nás čekal taxík. My jsme se šli posadit a taťka s taxikáře naložili kufry do auta a mohli jsme vyrazit směr nový domov.

Tak jo, první kapitola tohoto příběhu je na světě, tak doufám že se vám líbila.