Is it life? ✔️

Prolog

Je tohle život?
Dá se toto přežívání nazývat životem?
Je tohle vůbec aspoň přežívání?
Nevím.
Ale skusím to zjistit.

„Nemyslím si že je to dobrý nápad." zapochybovala jsem a nejistě se koukla na Ondřeje.
„Copak nechceš vidět nasranou učitelku?" zeptal se můj nejlepší kamarád Prokop.
„Ale jo, ale myslím že přijít až po zvonění..." nedořekla jsem to, protože mi Ondřej skočil do řeči.
„Notaak bude sranda." přemlouval mě.
„Já -... dobře." povolila jsem nakonec. „Kolik je hodin?" zeptala jsem se.
„7:58" odpověděl mi.
„Ok už jen dvě minuty."

Po dvou minutách
Crrrr
„Jdeme!" zvolal Prokop. Rychle jsme se rozběhly do třídy a Ondřej už zatáhl za kliku.
„Dobrý den." řekli jsme všichni stejně.
„KDE JSTE BYLI?! COPAK NEVÍTE, ŽE SE CHODÍ DO ŠKOLY VČAS?!!" už řvala učitelka.
„Omlouváme se už se to nestane" promluvila jsem první a napnula se očekáváním co z učitelky vypadne za odpověď. Celá třída se na nás otočila a výsměšně se na mě tlemili.
„Dobrá. SEDNĚTE SI NA SVÁ MÍSTA!!" zařvala znovu, div nevysklila všechna okna. Šli jsme do svých lavic. Prokop seděl se mnou vepředu a Ondřej seděl vlevo vzadu s Patrikem, taky kretén...
„A dejte mi žákovské knížky." zahučela na nás. Já jen protočila očima a podala jí žákovskou.
„Paní učitelko já se omlouvám ale já nemám žákovskou knížku." vymluvil se Prokop aby nedostal poznámku.
„Já taky ne." přidal se Ondřej jako ovečka ke stádu.
„JAKTO?! TO SI NECHYSTÁTE VĚCI DO ŠKOLY?!" zase začal cirkus... Už si nebudu muset kupovat lístky. Máme vlastní cirkus. Zakřenila jsem se svým myšlenkám.