1.Díl- Rozhodnutí

2.4K 115 8
                                    

"Tak, vítejte slečno Doesnová!" Uvítala mě v ordinaci doktorka. "Tak, předpokládám že už jste se rozhodla..?" Zeptala se a napjatě čekala na odpověď. "N-no.." začala jsem. Vážně jsem nevěděla jak pokračovat.. Nasucho jsem polkla. "No, chcete s rozhodnutím nějak pomoci? Podívejte dám vám tento papír a vy si tu v klidu napište věci 'pro a proti'." Usmála se. Cítila jsem se dost trapně, ale doktorka se stále tvářila pohotově. To co mi řekla jsem udělala a nakonec spočítala body 'pro' kterých bylo 5 a body 'proti' byly 4. "No,takže tohle by vám mohlo pomoct..Ale samozřejmě že se nemusíte řídit podle toho.." usmála se. Stále jsem přemýšlela a doktorka mi mezitím udělala ultrazvuk.

"Páni, nějak vyrostlo!" Zasmála se. Rozhlédla jsem se po ordinaci a zastavila se na obrázku nějaké malé roztomilé holčičky. Byla tak rozkošná! Musela jsem se usmát, čehož si doktorka všimla. "Takovou můžete mít třeba také.." zasmála se. Také jsem se tentokrát musela smát. Když s ultrazvukem skončila, sedla jsem si zpět na židli. "Víte já..bojím se toho,že nebudu zvládat být matka.. Z toho už nejde utéct!" Pokrčila jsem zoufale rameny. "Toho se bojí každá nastávající matka,ale s těhotenstvím a narozením miminka přijde i to mateřství..Toho se nebojte.." uklidnila mě a musím říct, podařilo se jí to. "Fajn," zhluboka jsem se nadechla. "To malý si nechám!" Prohlásila jsem vítězoslavně. "Vážně? Nebudete to už měnit?" Zeptala se úsměvně. Zavrtěla jsem hlavou. "Nuže, to je skvělá zpráva! Tak jdeme sepisovat!" Zasmála se a podala mi několik časopisů, kalendáře a všech těch věcí. Vše jsme domluvily a já odešla.

Pořád jsem měla tak trošku nejistý pocit, ale stejně už to nezměnim.. Rozhodla jsem se zavolat to Lukovi.

"Čau zlato!" Zvedl hovor.

"Ahoj! Luku, vyšetření mám za sebou.." začala jsem.

"Vážně? A jak to dopadlo?" Zeptal se zvědavě.

"Myslím že jsem udělala správné rozhodnutí..S doktorkou jsme si o tom povídaly a já se prostě rozhodla. Necháme si ho!" Začala jsem se šťastně smát a on také.

"Bože Meggie, jsem vážně rád!" Řekl mile a rozloučil se. Vlastně bych to měla říct i Phillovi... Napsala jsem mu textovku, na kterou mi okamžitě odepsal: 'Meg, vážně? To je skvělý! Budu ti úplně se vším  pomáhat! Domluvíme se! Maminko! ;)) xx'

Tak, 1.díl této 2.série je tu! :'3

Doufám že budete 2.sérii číst ! :(( :'O

Votes? ;)))

Love xx

Strong to trust 2Kde žijí příběhy. Začni objevovat