Zasypaný Mercy byl probuzen něčím, co připomínalo štěkot. Pohnul rukou, složil prsty ve znamení Aard a odhodil sutiny ze svého těla. Krajinou smrděla síra, ale i tak byl Mercy schopný dle pachu poznat, odkud se štěkot ozval. Trochu mu to připomnělo dny, kdy byl poprvé lovit vlky, když ho na škole učili stopovat, zabíjet a stahovat zvěř. Většina vzpomínek na jeho zaklínačskou školu byla v mlze, ale sem tam se mu povedlo na něco vzpomenout. Vstal, oprášil se a vydal se na cestu. Pro jistotu tasil meč, tentokrát ocelový, protože se o svůj stříbrný bál, aby se mu nezlomil úplně. Šťekot byl čím dál hlasitější a nakonec došel k jeho zdroji. Samice psa, která vypadala jako dvakrát větší kříženec Kavkazského Pasteveckého psa a Shiby Inu se rozeběhla na něj. Mercy před sebe rychle Yrdenem hodil kruh, který měl potenciální útočnici zastavit. Věděl, jak má postupovat. Zasunul si meč zpět na záda, ale pro jistotu si připravil ruku na Aard. Samička poznala, že Mercy nepředstavuje nebezpečí a zastavila se. Mercy se nyní přibližoval k ní, obě ruce zvedlé a prsty natažené (Aard už nebyl potřeba). Mercy k ní natáhl ruku, potom obě. Samička se nechala pohladit a začala vrtět ocasem. Když je to oba přestalo bavit, samička, kterou Mercy pojmenoval Ettariel, podle jedné elfské hrdinky, se rozhodla Mercymu ukázat, kde má svoje království. Mercy to vycítil, vypadalo to, že mu věří, tak jí následoval. Byla majestátní, lehce našlapovala a elegantně skákala, jako kdyby tu chodila každý den. Mercy jí následoval, přece jen, je to pes, nemá důvod ho vést do pasti...
/o hodinu později/
Mercy už pomalu přestával stíhat, Ettariel však ale radostně zaštěkala, když došli k portálu, který byl celý z obsidiánu. Mercy tenhle kámen poznal, onehdá četl geologickou příručku od jednoho profesora z Oxenfurtu, také věděl, že náhrdelník s obsidianem nosí čarodějka Yenefer, se kterou se zná jeho kolega v řemesle, Bílý Vlk. Nevěděl, proč se mu tyhle informace najednou vybavily, ale byl rád, že mu pamět slouží. Ettariel skočila do portálu, Mercy jí následoval. Portál vedl do vlčí jeskyně, kdesi v horách, kde právě probíhalo dělení potravy. Ettariel dala ostatním najevo, že je tady a dostala přednostně nažrat. K obědu byl ulovený srnec, kamzík, nebo jiný druh zvěře, kterou Mercy nebyl úplně schopný identifikovat. Ettariel se dokonce podařilo utrhnout trochu i pro Mercyho, který maso přijal, a za použití loveckého nože, co měl u sebe maso naporcoval a poté i opekl, když si udělal ohniště. Igni je skutečně znamení, co se pro přežití perfektně hodí. Zatímco si opékal maso, pozorovala ho celá psí smečka. Oheň neviděli poprvé, v té pekelné dimenzi je ho dost a podle opálených tlapek šlo vidět, že tam už byli všichni. Mercy po tom, co dojedl, přiložil a spolu s jedním štenětem usnul. To štěně taky nebyl zrovna drobeček. Mělo ale čisté tlapky, do pekelné dimenze ještě nevkočil. Mercy vzal psíka k sobě, objal ho a usnul na něm.
/později večer/
Vzbudilo ho ňufání štěněte, které objímal. u vchodu do jeskyně totiž probíhal boj. Psí smečka versus nějaká monstra. Amulet se mu klepal jako starý člověk s Parkinsonovou chorbou a tak Mercy tasil stříbro a rozběhl se psům na pomoc. Bylo ale pozdě. Ze všech psích bojovníků zbyla pouze Ettariel, která by nebýt Mercyho rychlého a pohotového Aardu dostala zásah do zad od něčeho, co vypadalo jako zelený ghúl, nemrtvý nebo něco podobného. Mercy ťal stříbrem a nešetřil ranami. Nemrtví padali, když tu se najednou ozvalo zakňučení a Mercy viděl, jak jeho spolubojovnice padá... V tu chvíli se z Mercyho, který by správně neměl cítit emoce, stal John Wick. Metal okolo sebe Aard a Ingi a zuřivě sekal stříbrným mečem. Když už všichni nemrtví leželi, spálil jejich těla, aby nepřitáhli ghúly, nebo podobné existence. Odnesl Ettarielino tělo a to poté obřadně pohřbil. Byla to bojovnice a jeho parťák. Zatímco se Mercy připravoval zpět do portálu, aby prozkoumal ruiny, které cestou s Ettariel viděl, přišel k němu poslední ze smečky psů. Smutně ňufnul a podíval se na Mercyho. Mercy pohled opětoval a poté ho pohladil po hlavě. „Budu ti říkat Doge...“ řekl, zatímco se s mladým bojovníkem mazlil. Najedli se zbytků od oběda a vyrazili zpět do Netheru.
-----
Nikdy jsem nechtěl zabít psa ve svém příběhu... Ale jinak by nedávalo smysl, Doge odtáhnout od jeho smečky. Promiňte mi to a těšte se na prozkoumávání v další části, snad vám to vynahradím :p
ČTEŠ
Příběhy zaklínače Mercyho
Fanfiction(Zaklínač a všechny názvy s ním spojeny patří panu Sapkowskému, který je autorem Zaklínače, coby originální knižní série) Tato kniha je příběh o zaklínači Mercym, který se objevuje v knize od Horzky (Původně Intera) Ovládnutí AT. Mercy byl normáln...
