P E K L O

1.

Psal se rok 1939...

Když Němci vtrhli do našeho bytu a začali prohledávat celý byt, ale nejvíc se zaměřili na naše cenosti a doklady.
 
  2 Němci začali hledat naše pasy a občanské průkazy když tu jeden řekl : " Ale, ale  židi to jsem mohl tušit ,hm,, a popadl matku která stála vedle a hodil ji o stůl při dopadu se matce zlomila ruka matka vykřikla bolestí a... potom se tak falešně usmál stál jsem tam jako přikovaný. Otec by normálně zasáhl ale bál se aby ho nějaký němec nepostřelil. V očích se mi hrnuly slzy a viděl před sebou všechnu tu hrůzu která se odehrála.

1 z němců řekl že máme 15 minut na to abychom si zabalili své věci. Otec bez váhání začal hledat kufry. Pomohl jsem matce vztát, ale nemohla vůbec s tou rukou pohnout. Řekla mi ať si jdu zabalit. Jako poslušný chlapec jsem šel do svého pokoje a začal si balit.

Otec s kuframa už stál u dveří a čekal na mě i na matku. Matka na mě zpoza kuchyně volala. Propadl jsem svůj kufr a naklusal si to do kuchyně. Matka tam stála a jednom se usmívala vzala můj kufr a podala ho otcovi. Potom vzala kabát a dala ho přeze mě. Zvedla se a chtěla už jít, ale já se jí ještě stačil zeptat : "Kam to jdeme a proč sem přišli ti němci?,,
Matka mlčela. Bylo to těžké říct pravdu.

Nechtěla mi lhát ale v tuhle chvíli bohužel musela. Nadechla se k odpovědi a řekla : " Všechno bude v pořádku a dala mi pusu na čelo. Po chvíli přisli 2 němci a vyvedli nás z bytu. Cestou jsem z okna viděl jak banda němců odvádějí nějaké lidi do nákladního auta. Mírně jsem polkl nespokojeností. Občas jsem se okem podíval na matčinu ruku měla ji obvázanou šátkem od tety který dostala na své narozeniny.

Došli jsme k nákladnímu autu. Otec pomohl matce do auta. Sedl jsem si vedle matky. Byl jsem tak unavený až mi hlava zpala na matčino rameno a moje oční víčka se pomalu zavírala únavou. Matka mě mírně chytla za rameno svou pravou rukou. Pomalu jsem usínal až jsem jenom slyšel zvuk zavírajícího se víka a startování motoru. A usnul . . .

Auto nás dovezlo k vlakovému nádraží. Po asi půl hodinové jízdě jsme vystoupili. Otec řekl že musí ještě něco vyřídit. Netrvalo moc dlouho a už byl zase zpátky. Po chvíli přijel vlak

           .     .     .