Tenhle příběh patří elizismousehurricane
Ahoj, jmenuji se Kateřina, ale asi mě znáte spíš jako elizismousehurricane a Fejknejm Forfejkßish Hobie.
Žiji s nevlastním otcem, mamkou a třemi sestrami v malém bytě, ale každé prázdniny jezdíme na druhý konec republiky, do vesnice kde žijí příbuzní táty. Přijde vám to nepodstatné? Ani není, protože když jsme tam přijeli poprvé, bylo mi čerstvě šest let, zaútočil na mě tamější hlídající pes a než stihl kdokoliv něco udělat, roztrhal mi polovinu obličeje. Jelikož to byl celkem šok, necítila jsem tu bolest. Do dnes si to všichni kteří u toho byli vyčítají. Lidé mě nebudou odsuzovat kvůli zohavenému obličeji, ne? Spletla jsem se.
Sotva jsem poprvé vkročila do školy, ostatní předemnou uhýbali, protože jsem byla 'děsivá'. Kdyby si zjistli důvod proč jsem měla obvazem omotaný obličej asi bych si neodvykla být ve společnosti. Jelikož se něco uvnitř mé hlavy pokazilo, přestala jsem vnímat emoce. Většinu prvního stupně jsem až na pár narážek na mé jméno prošla nepovšimnutě.
Vše se změnilo když jsem přešla na druhý stupeň, třída která na mne byla zvyknutá se neroztříštila do dvou a já se ocitla úplně beznadějná mezi cizími lidmi. Naneštěstí si mě všimla partička oblíbených a začali mě šikanovat. Našla jsem si nějaké přátele, ale stejně jsem byla zamlklá a nepřirozeně vyhublá. Zatímco ony byli zvyklé na urážky, já jsem nevěděla ani jak odpovědět na jednoduchou otázku "Jak se máš?"
Vydžela jsem dva roky, ale většinou jsem nespala a nejedla. Nikomu jsem nic neříkala, nerada jsem se s někým bavila, natož se mu svěřovala.
Jednoho dne když mě schodili ze schodů moje jediná kamarádka bez mého svědomí napsala mé matce co se děje. Stejně ke mě většina třídy chová odpor a dělají si srandu z mého obličeje. Jen někteří ví, proč jsem vlastně taková jaká jsem, jak fyzicky tak psychicky.
Snažím se zlepšit den, dokonce se i usmívat a chci aby si mě někdo všimnul. I když se chovám chladně, miluji obětí-tedy podle toho jak si ho pamatuji - Bohužel se někdy zapomenu postarat o své jizvy a jsem zas na začátku.
Je mi teprve 13 let.
Radši někoho poznejte, než ho odsoudíte, poslechněte si jeho příběh.
ČTEŠ
Příběhy o vás
Randomsbírka příběhu života od známých i neznámých autorů, kteří se chtějí podílet s celým Wattpadem o svém krutém, leč pravdivému životě. předem upozorňuji, že neporušuji žádná autorská práva, všichni píši své příběhy dobrovolně a jsou obeznámeni s tím...
