Palác životních úmyslů

Pojednání o básních

Tento úryvek nebude báseň, chci, aby tato sbírka začínala trochu neobvykle. Je důležité ukázat všem můj směr poezie, to, jak a proč skládám, no a obecně můj názor na ucelení dnešní poezie.

Dnešní člověk k básním

Upřímně, želím dnešní doby. Básně jsou druhořadé, moc je nikdo nečte a nelze se jimi tolik zavděčit. 

Dnes si prostě člověk přečte básničku a maximálně si tak řekne; "Hmm, to je hezký, fakt pěkně skládáš." Samozřejmě, člověka to potěší, leč v duchu jeho srdce brečí steskem. Čím to je? Dnešní čtenář jednoduše básně nevyhledává, ten fakt, že ho básně nezajímají a z vlastní iniciativy je nečte, je smutný, jelikož básníci pak nedostávají to, co by si zasloužili - úctu a respekt. 

Básníci dnes

Jsem rád, že stále funguje to, že jsou dnešní lidé překvapeni nad těmi, kdo básně skládá a dokonce je někdy obdivují a jejich básně se jim líbí.

Stále ale oplakávám ten fakt, že básníci jsou v dnešní době považováni za téměř vymřelou anomálii. Ruku na srdce, kdo dnes zná nějakého básníka přímo své doby? Seifert je již dávno pod drnem. Jediný Žáček je znám, ten ale skládá pro děti a nejspíš by se ani seriózní tvorbou neproslavil, škoda.

Je mi to líto, dnes čte prostě průměrný člověk fantasy či romány, ale k poezii by nikdy nezavítal, je to škoda, protože tato část umění, je plna citů a lze z ní vyčíst opravdu hodně.

Jak zaujmout čtenáře

Zde je to dle mne celkem složité. V dnešní době, kdy lidé neoceňují upjaté texty dle řádu, si člověk musí hned ze začátku vybrat důležitou cestu, buď půjde vstříc kritice, ale získá si srdce čtenářů nebo ho kritikové možná vychválí, ale za život si ho sotvakdo přečte.

Je totiž důležité si zmínit, že se doba změnila, opěvovaná díla jako Kytice od Erbena, Havran od Poa či Máj od Máchy, by prostě dnešním průměrným člověkem nebyla čtená. Takzvaně 'in' byla v jejich době. Pokud bych skládal, jistě bych se přizpůsobil době a skládal bych o něčem s čím se mohou čtenáři ztotožnit, či co je dnešní generaci blízké . Též je dle mne dobré určit jakýsi vzhled básničky a tempo. 

Takže v dnešní době, kdy ovládá svět stres, psychické nemoci a uspěchanost, bych nejspíše zvolit nějakou chmurnou báseň, například o depresi, hodně lidí totiž rádo čte věci, ve kterých se vidí a které je nějakým způsobem zasáhnout. Také by neměla být moc dlouhá, jelikož lidé dnes nemají čas číst dlouhé texty, ostatně báseň, jež je rýmovaná, je občas pro čtenáře náročná na pochopení, takže jestli ztratí orientaci a smysl básně, začne se nudit a jistě se již k poezii nevrátí, alespoň ne k vaší.

A obecně dnes letí ulítlé věci, takové ty zvláštní a neobvyklé. Zkuste tedy něco nového, originálního. Tím, že se budete řídit dle pravidel a budete mít pěknou kvalitní báseň pro kritiky, širokou veřejnost nezaujmete, je zajímá něco nadstandardního, něco co je překvapí a zároveň naplní jejich neukojené touhy po objevování nových nevšedních děl.  

Pravidla a kvality básně

I básně mají určitá pravidla. Například je zde přítomnost tempování - jamb, daktil nebo typy rýmů, jako třeba obkročný a sdružený. Ale víte co? Doporučuji vám, na to tolik nehleďte. U kritiků to nejspíš neprojdete, ale dle mne jsou hlavně důležití čtenáři.

Smysl básně by se měl totiž odehrávat na vlně toho, kolik do toho dáte sebe, kolik emocí a citů do toho dáte a hlavně jak se s tím daný člověk, který to bude číst, ztotožní, jak ho to zasáhne, jak se v tom uvidí. 

Upřímně, jaký čtenář by se při čtení básně odvolával na to, že vám tam nevychází slabiky na daktil nebo na jamb? Přeci jen, je nezbytné si zmínit, že dnešní průměrný člověk ani nějaká pravidla básní nezná a čte to, co se mu líbí. Je to prostý princip ale funguje.

Co se týče kvality básně, zmíním jen fakt, že je důležité, aby se netvořili básně masově. Myslím tím to, aby vám nešlo jen na to, kolik jich vytvoříte. Je nutné do toho dát nějakou kvalitu, samozřejmě, kvalita je velice subjektivní pojem, proto tím myslím vaší kvalitu. Vy sami musíte věřit, že se vám ta báseň povedla, musí se vám líbit a musí vám dávat smysl - to si myslím je lepší cesta uspět než ta, když se vydáte po stezce přesných pravidel, které vznikly na základě nějakých zavedených stereotypů.

Přeci jen, i ta pravidla byla jednou vymyšlena někým, stále se  pravidla eventuálně vytvářejí. Tak si vytvořte vlastní pravidla (např. jako Puškin - Oněginská strofa) a buďte se sebou spokojení. V poezii se meze nekladou a není nic lepší než být svůj!

Řeč na konec

Ke konci bych chtěl poprosit všechny, kdo skládají, nebojte se ukázat svoje básně svému okolí. Často, co čtu vaše básně, skládáte naprosto úchvatně a není nic lepšího než člověka pochopit skrz jeho tvorbu. Do básní je totiž vloženo kus osobnosti člověka, z poezie úplně sálá ta nálada a pocit daného člověka, což je dobře a neměl by se stydět či se bát to dát na povrch. Nejenže ho lidé budou obdivovat za to, že umí skládat, ale dokonce by k němu mohli být i vstřícnější a chápavější.

Přál bych si, aby poezie i v dnešní době zaujímala své poctivě vydřené místo. Mrzí mě, že se již poezie pokládá za něco vymřelého, učí se jen v historii literatury a je to vykládáno jako něco, co bylo a už není. Bylo by fajn, aby si i básně dneška, jelikož myslím, že je hodně nadaných nových autorů, našly místo v síni slávy. Žel dnes se již čte hlavně beletrie.

--------------------------

Jsem moc rád za ty, kdo si mé pojednání pročetli až do konce, snad si z toho i něco vzali. 

Jelikož  se mám příležitost vyjádřit i obecně k mé tvorbě, rád bych poděkoval komukoli za jakoukoli podporu typu komentářů či hlasování o kvalitě dané básně, moc si toho vážím a věřte, že mi to dává motivaci k další tvorbě. Touto sbírkou plánuji ukončit sbírky předchozí, ukončit špatná období a začít nanovo. Tato sbírka již nebude mít limity, prostě budu skládat pro radost a tak jak svět cítím já. Proto doufám,že si takzvané 'básně nové generace' užijete a nezbývá mi nic jiného, než se teď s osobní mluvou rozloučit;  

Děkuji moc za vše

váš 'Prokletý Básník' - Matt Brokes.