Doctor Who (Pán času): Snílek

1. Galerie snů

Severní Anglie, York, 2. červenec 2017...

V galerii města York bylo plno. Konala se vernisáž obrazů nedávno zesnulého Josepha Granta, který maloval celý život zvláštní obrazy. Výjevy, které se mu zdály. Proto například vznikaly bizarní malůvky jako žirafí kolonie na Měsíci, Plechoví lidé na Slunci, nebo třeba policejní modrá budka letící Vesmírem, zkrátka samé divné podezřelé sny... Jeho dcera Anna, vysoká blondýna s přísným výrazem a nechutným namyšleným pohledem, tuto vernisáž sama připravila.

"Vítejte drazí pozvaní hosté, dámy a pánové." začala a pokračovala: "Je mi velkou ctí vás zde přivítat na vernisáži mého otce, jak všichni víme, skvělého muže, malíře, člověka... Na něj!" řekla a pozvedla sklenku bílého vína... "Kdyby to tak mohl vidět." řekla se slzou v očích obtloustlá žena s krátkým účesem a chlebíčkem v ruce, která stála vedle Anny. Emma Grantová, manželka zesnulého Josepha...

Mezitím...

"Haló! Pane! Nevnímá, sestro! Resuscitaci!" zavolal doktor v nemocničním sále Nemocnice svatého Johna v Yorku.

"Resuscitaci ne!" zařval muž, který ležel na lůžku, sedl si a pokračoval: "Jak vůbec můžete zahájit resuscitaci? Copak nevidíte na rentgenu?! Mám dvě srdce, pro boha!" poučil vytřeštěné doktory a sestry muž s hnědozrzavými vlasy, modrýma očima a naštvaným výrazem. Vzhledově vypadal na 40 let, ale bylo by reálnější k tomuto věku přičíst tisíce...

"Sestro, to je nemožné! Pacient mluví, přitom byl v bezvědomí, měli jsme v plánu resuscitaci a najednou..."

"Jak se jmenuje?"

"Prý John Smith... Ale to řekl mě. Doktorce Vágnerové řekl, že se jmenuje Vasil Disko a sestře Tiberiové zase, že je doktor. Je ale nemožné, aby žil, natož aby... Kam utíkáte! Johne Smithi, okamžitě se vraťte!" zařval doktor Evans a rozběhl se za Smithem.

Ten už ale vyběhl z nemocnice, pouze v plášti. Na náměstí v Yorku stála na první pohled zcela normální modrá budka s nápisem "Policejní box".

"Tady tě mám!" řekl John Smith, když přiběhl k modré budce. "Doufám, že si tě nikdo nespletl se záchodem... Kdyby jo, tak se omlouvám!" prohlásil a vběhl dovnitř. Budka najednou s hlasitými podivnými zvuky zmizela... Lidé už byli na mizející věci zvyklí, ale modré budky? To není tak časté...

Galerie...

"Děkuji ještě jednou, že jsme se sešli v tak hojném počtu!" řekla Emma a všichni zatleskali už jen proto, že Joseph tam někde byl a pozoroval je...

Všichni si připili a šli obdivovat obrazy, které byly místy skutečně bizarní. Žádné výjevy z tohoto světa. Jen sny umělce, který zemřel...

Tlustý chlapík jménem Peter Raven byl uznávaný kritik jakéhokoliv umění. Kritizoval knihy jako Prázdné místo, či Roj hrůzy, filmy jako Star Wars epizoda VIII., ságu o Harry Potterovi, nebo i obrazy... "Slečno Grantová, mohla byste na moment?" zeptal se Raven koukajíce na obraz s výjevem Colossea, na kterém se procházeli Hobiti z Pána prstenů.

"Ano, pane Ravene?" zeptala se s falešným úsměvem Emma.

"Tady na tom obrazu byla ještě před chvílí smečka lvů s lvicemi. A teď? Jsou pryč! Jak je to možné?"

"O, pane Ravene, opravdu tam byla smečka? Nemyslím si, otcovy obrazy mám prostudované, některé jsem sama pomáhala tvořit. Otec neměl na žádném svém obrazu lvy, pane. Jednorožce ano, ale lvy určitě ne." ujistila Emma Ravena, který si informaci ihned zapsal do tlustého notesu. Už se těšil, až o vernisáži napíše do místních novin... Emmy nenápadně naznačila své matce, která se cpala pusinkami, aby šla za ní mimo nadšence do umění... Tedy do kanceláře.