Část 4.... Adame pomoc!

2 0 0
                                    

Hned co jsem mu to řekla volala jsem Adamovi.. Můžeš přijed? En, co se děje? Prostě jeď k mostu ano?...
Mami,paní omluvte mne udělalo se mi špatně (z vašeho syna) budu vás muset dnes opustit.. Je ti dobře En? Zeptala se mě mamka.. Ano nic mi není neměj strach. Dobře zítra odpoledne přijedu domu ano? Rozloučila jsem se s Davidovou mámou moji mamkou a rychle jsem běžela na ono domluvené místo.. A byl tam, stál tam Adam... Nenapadlo mě nic víc než že se rozeběhnu do jeho náruče a tam se mu vybrečím.. En, co se stalo? On....David.. Nemohla jsem ani pořádně nabrat dech! Kde ten hajzl bydlí rozbiju mu tu jeho držku! Ne Adame nech to být pojď pojedeme k nám domu ano? Dobře... Když jsme už jeli asi 3 bloky v Adamově autě kde jsem se celou tu domu koukala smutně z okna, chytl mě za koleno.. Ruku jsme mu chytla a konečně jsem se cítila v bezpečí.. Když jsme přijeli k nám domu zeptala jsem se ho jestli by tu dnes nechtěl spát , že nechci být sama.. En to je jasné já jsem s tím taky počítal.. Šli jsme ke mě do pokoje kde jsme si oba lehli na moji postel s pustili si film...

Ta JináWhere stories live. Discover now