Daughter of the Mafia

1

V baru u Zrzavého Pelikána bylo narváno. Ostatně jako každý pátek večer. Alan Petterson seděl u malého dřevěného stolku, popíjel whisky s ledem, podpíral si svou neoholenou bradu a znuděně se koukal před sebe. Lilly Franklinová, jednadvacetiletá dcera L. P. Frankina, největšího překupníka drog na západním pobřeží, stála v hloučku několika svých přátel a evidentně se dobře bavila.

Petterson se podíval na hodinky. Ukazovaly půl dvanácté. Dopil sklenici, zvedl se ze židle a zamířil ke skupince. Jemně chytil Lilly za ruku. Ta se na něj tázavě zadívala. Vypadala kouzelně.

„Slečno Lilly, nerad vás ruším v probíhajícím rozhovoru a zábavě, ale bude půlnoc. Slíbil jsem vašemu otci, že do jedenácté večerní budete doma."

Lilly se pousmála. „Vydrž ještě pár minut, Alane, jen si tu chci poslechnout pár historek. Barmane! Haló, barmane, ještě jednu whisky tady pro pána, prosím!" zamávala směrem k výčepu a barman souhlasně přikývnul.

Petterson sebral z baru sklenku a odkráčel si sednout zpět ke stolu. Šla na něj únava. Bolelo ho tělo. Těšil se na svou postel a na to, jak si vyzuje ty příšerné boty. Puchýře na palcích jej pálily a nekvalitní vložky uvnitř obuvi trhaly jeho ponožky na malé cáry. Usrkl si nové whisky. Chutnala dobře. Smíchal ji v ústech se slinami a následně polknul. Opět se podíval na hodinky. Díval se na ně co chvíli. Cítil průser. Pan Franklin jistě nebude rád, že doveze jeho dceru s více než hodinovým zpožděním. Ne že nebude rád, pan Franklin bude přímo pekelně zuřit! Sakra, Alane, proč ty jsi takový dobrák... Být na tvém místě někdo jiný, Lilly by už dávno musela spát ve své posteli. 

Z přemýšlení jej vytrhla právě Lilly. Až sebou Alan škubnul, jak se lekl.

„Jsi v pořádku?" zeptala se.

„To víte, že jsem, slečno," odpověděl a kopl do sebe zbytek sklenky.

„Tak půjdeme, jsem unavená. A opilá."

Alan vstal od stolu, sebral kabát, který měl přehozený přes židli, a vydal se spolu s šéfovou dcerou ke vchodu. Mávnul na rozloučenou na barmana. Znali se z dřívějška.