call me daddy 4 » h.s.

250.

Držela jsem v ruce svou kávu a tak nejak jsem si vše nechávala projít hlavou. Měla jsem v hlavě zmatek, netušila jsem co s celou tou situací mám dělat.

Na jednu stranu jsem byla neskutečná šťastná, že Harry měl takový názor jaký měl. Na druhou stranu jsem se bála s ním znovu něco začít, nechtěla jsem cítit to co jsem cítila vždy když se něco mezi námi pokazilo nebo když jsme se hádali, rozcházeli se.

"Harry?" oslovila jsem ho a podívala jsem se na druhou stranu pokoje, Harry tam seděl a díval se na to televizi.

"Uhhm?" zamumlal a odvrátil svuj zrak od obrazovky a jeho oči sledovali jen mě.

"Já - přemýšlela jsem."

"Všiml jsem si toho." odpověděl a krátce se pousmál.

Harry se zvedl a šel se posadit na stejnou pohovku jako jsem seděla já. Jeho ruka se dotkla mé tváře, jemně ji hladit a usmíval se u toho.

A přesně v tu chvíli mi nejspíše došlo, že mi všechno tohle moc chybí. Cítila jsem malou slzu, která se tlačila ven. Nechtěla jsem plakat, ale nedokázala jsem to zastavit.

"Pláčeš? Proč pláčeš?" optal se ihned jak ucítil slzy a posadil se ke mně. Vtáhl si mě do objetí.

"Co mam dělat?" popotáhla jsem.

"To co cítíš, že je správný."

"Jenže já prostě nevím."

"Miluješ mě?"

"Strašne moc, celý ty roky Harry."

"Nicol." šeptl a nadechl se. "Buď se mnou. Prosím tě o tom. Změnil jsem se, vážně. Zvládneme to všechno spolu, prosím."

"Nechci se hádat, Harry."

"Nebudeme, přísahám. Udělám všechno pro to aby jsi byla šťastná." vydechl. Jeho hlas byl tak jemný, přesvědčivý. "Cokoli ."

"Slibuješ mi to?"

"Slibuju ti všechno na světě, všechno lásko."

"Já - dobře, dobře."

"Strašne moc tě miluju, moc." zašeptal před tím než se jeho rty dotkli těch
mých.

"Miluju tě." odpověděla jsem potichu.

"Už to nezkazím. Teda - pokusím se o to, dobře?"

"Věřím ti." zamumlala jsem poté co jsem se od Harryho odtáhla, chtěla jsem šetřít všechen ten smutek z mých tváří.

"Miluju tě."

"Miluju tě."

"Já - půjdu se podívat za dětmi." vydala jsem ze sebe a Harry se jen mlčky pousmál. Já jsem se zvedla a ještě jsem se na něj podívala před tím než jsem opustila pokoj a vydala se po schodech nahoru za dětmi.

Viděla jsem Zoe a Sama, kteří byli u Zoe v pokojíčku. Hráli si spolu.

"Proč musíš odjet?" optala se mě moje Zoe a já jsem se jen pousmála a hned jsem si sedla k nim na koberec.

"Zůstanu tady, pořád tady budu s vámi."

"Vážně?" zeptala se s úsměvem na tváři a když jsem přikývla tak se zvedla a objala mě, Sam přicupital také.

"Miluju vás, všechny."

Nikdy jsem nezapomněla naší svatbu.