Život je boj (Loki x Reader)

1/Pomoc

,,Král si vás žádá," řekl ti příchozí voják s úklonou. Ani ses na něj nepodívala a dál jsi hleděla na krásnou scenérii města zalitého sluncem. Byla jsi opřená o zábradlí vyhlídkové plošiny a užívala si dne. Až do teď. Po krátké chvíli si s povzdechem odpověděla: ,,Vyřiď mu, že za chvíli přijdu." Muž se znovu uklonil a odešel.

Ještě chvíli ses dívala a zhluboka dýchala, pak ses otočila k paláci a zvrátila hlavu, abys mohla pohlédnout až nahoru. ,,Zpět do práce," pronesla jsi a vydala ses za svým králem. 

Šla jsi velkou halou se sloupovím a na konci jsi viděla impozantní zlatý trůn, na němž Odin seděl a mluvil s jedním ze svých rádců.

Přišla jsi až pod trůn a nepatrně ses uklonila. ,,Poslal jste pro mě, pane?" 

Odin na tebe upřel svůj pohled a pohybem ruky propustil poradce. Ten se plnohodnotně uklonil králi, kývnul na tebe a odešel. Odin si tě stále měřil.

Neuhnula jsi pohledem a s mírným pousmáním jsi prohodila: ,,Byla to pouze řečnická otázka. Nemusíte na ni odpovídat."

,,Začínáš být nezdvořilá ke svému zachránci," pronesl nakonec.

,,Můj pane, mohu vás ujistit, že..."

,,Nepopírej, co je zjevné!," přerušil tě a zatvářil se velice nespokojeně.

Po chvíli ticha, kdy se Odin aspoň trochu uklidnil, pokračoval: ,,Něco se děje. Ztratili jsme spojení s jednotkami, které měly za úkol prozkoumat planetu Laidor." Naklonil se k tobě a i když vás stále dělila jistá vzdálenost, tak jsi viděla starost v jeho oku. "Chci vědět co se děje."

,,Rozumím. Doufám, že jste již udělal potřebné přípravy?"

Odin pokynul sluhovi, jenž dosud stál u zdi, aby ti předal malou truhličku. Poté se muž zase vzdálil. Otevřela jsi ji a po tom, co jsi uvnitř uviděla jsi zdvihla jedno obočí a pohlédla znovu na krále.

,,To je to jediné, co jsme po nich našli," snažil se vysvětlit.

,,Opravdu? Neříkejte," pousmála ses.

,,Hledali jsme důkladně," pronesl s důrazem a zamračil se.

,,To doufám. Je vám jasné, že na to budu muset sahat?"

Odin tuto poznámku přešel mlčením a místo toho řekl: ,,Zítra chci vědět vše, co můžeš zjistit."

S dalším úšklebkem jsi zaklapla truhličku a lajdácky zasalutovala. ,,Jistě, pane!"

Král si povzdychl: ,,Myslím, že na tebe mají mí synové špatný vliv."

,,Co když je to naopak?"

Nespokojeně a zároveň odevzdaně potřásl hlavou. ,,Jdi. Máš dost práce." 

Mírně ses uklonila, otočila ses a odešla z trůní síně do svého pokoje. Zavřela jsi za sebou velké dvoukřídlé dveře a opřela se o ně zády. Lehce sis povzdychla a prošla kolem velké, pohodlné postele a pár dalších kusů nábytku(podle tvého uvážení). Pokoj byl tak prostorný a vzdušný, že ti chvilku zabralo, než jsi ho přešla a dostala se na balkon. Tam jsi měla krásný výhled na palácové zahrady.

Najednou kolem tebe proletěl krásný motýl. Obletěl tě, a pak se vesele třepotal přímo před tebou. Usmála ses. ,,Jak dlouho tu už jsi, Loki?"

Zablesklo se světlo a hned vedle tebe stál Loki, dívající se do zahrad, tak jako ty. 

,,Ne tak dlouho abych odešel," řekl a podíval se na tebe.

Pozvedla jsi ruku o trochu výš a napřáhla ukazovák. Motýl ti na něho elegantně sednul a ty sis ho mohla lépe prohlédnout. ,,To je úžasná iluze. Jsi vážně talentovaný," řekla jsi uchváceně v odpověď.

Loki se usmál a nechal motýla sednout na jeho prst. ,,Je to jen motýl."

,,Není to nic menšího než motýl," řekla jsi s důrazem a pohlédla mu do očí.

Přistoupil k tobě blíž, přiložil ti ruku s motýlem na stranu hlavy, přitáhl si tě a políbil. Motýl mezitím přelezl z jeho ruky na tvé vlasy a roztáhl křídla. Když se na tebe Loki znovu podíval, viděla jsi v jeho očích, jistou jemnost. Čekala jsi, že řekne něco romantického, ale místo toho se zeptal: ,,Co ti otec chtěl?" Romantická chvilka byla pryč, stejně jako motýl, který se rozplynul s jeho otázkou.

Pokrčila jsi rameny. ,,Potřebuje pomoc. Jako vždy."

Loki si povzdechl, zasmál se a opřel se o zábradlí zády. ,,Už zase?"

Usmála ses a přikývla. Pak jsi vytáhla malou krabičku a podala mu ji. S pozdviženým obočím ji přijal a otevřel, avšak zase velmi rychle zavřel. Zasmála ses.

,,To je nechutné," řekl a změřil si tě pohledem.

,,Já vím," zasmála ses znovu.

,,Oční bulva? Proč máš v té krabičce oční bulvu?"

,,Je to vše, co zbylo po průzkumné jednotce z planety Laidor. A ráda bych připomněla, že sahat na to budu muset já."

,,A já jsem ten, kdo pak sahá na tebe."

,,Věděl jsi rizika." 

Ušklíbl se a natočil se k tobě. ,,Takže to pro něj zase uděláš?"

,,Zní to strašně, když to řekneš takhle," uchechtla ses.

,,Hlavně nejdi moc hluboko," řekl a vzal tvou ruku do své. Stiskl ji a krátce tě políbil. Pak nechal své prsty přejet po tvé pokožce na ruce, jak odcházel z balkonu a tvého pokoje. 

Dívala ses, jak odchází a pak ti zrak sklouzl na krabičku, kterou Loki nechal na zábradlí. Vzala jsi ji a odhodlaně sis sedla na židli, jež stála opodál. Zavřela jsi oči, zhluboka jsi dýchala a otevřela krabičku. Vyčistila sis hlavu, což bylo poměrně těžké, protože ses nemohla zbavit myšlenek na Lokiho. Když jsi byla připravená, nahmatala jsi předmět uvnitř a soustředila se na jeho minulost. Ihned tě zavalily myšlenky a obrazy. Skutečný svět jsi vůbec nevnímala.

Ten svět, na který ses dívala, byl daleko horší.

(Strašně moc děkuji, že jste to dočetli až sem a moc vás prosím, aby jste mi napsali, co si o tomto začátku příběhu myslíte. Pokud máte jakékoli připomínky, či nápady na zlepšení, nebo mě chcete jen podpořit, tak vás v tom opravdu podporuji, protože pokud mi neřeknete, co se vám nelíbí, tak to nezměním. Úplně mi stačí, když rukou plácnete do klávesnice, nebo kliknete na tlačítko Volit. Moc vám děkuji a pokud se tento příběh bude líbit, tak budu samozřejmě pokračovat, jen mi musíte dát vědět. Nic víc, nic míň :D)