25 dní do Vánoc - Septiplier CZ

Prolog: Marku?

  Přes místnost zahalenou do tmy se ozvalo nepříjemně hlasité a ostré pípnutí ohlašující příchozí zprávu. Černovlasý muž pomalu zvedl hlavu z dlaní a bolestně přivřel oči. S tichou nadávkou rozsvítil displej mobilu a heslem ho odemkl. Opravdu na něj čekala jedna nová zpráva. 
 Jackaboy: Marku? Promiň že Tě budím... Prosím přišel bys přede dveře?
 V ten moment se muž vymrštil ze sedu a vyrazil rychle ke dveřím. I přes tepající bolest hlavy, jedním z příznaků jeho nebývale silné kocoviny, se rozběhl a hlasitě dupal. Přede dveřmi ležela na zemi lahev a Mark stoupl při nepozornosti přímo na ni. Noha mu prudce podjela a on ztratil rovnováhu. S vyjeknutím a silnou ranou se rozplácl na zemi. S další tichou nadávkou se zvedl a rozhlédl se po okolí. Po zemi se sem tam válelo několik prázdných lahví od alkoholu. Zajel si rukou do vlasů a poněkud pomaleji se přiblížil ke dveřím. Jeho černé vlasy byly neobvykle zplihlé od toho, jak je několik dní nemyl a pod užšíma očima se mu rýsovaly tmavé kruhy. No, tohle rozhodně nebyly ty nejlepší dny, pomyslel si, vlastně byly snad jedny z nejhorších. Unaveně odemkl bezpečnostní zámek na dveřích a pohlédl zatrápeně na muže naproti němu. Byl jen o kousek nižší než Mark a měl namodro obarvené vlasy z části skryté pod černou čepicí. Na jeho tváři se rýsovalo hustší strniště, které nosil už nějakou tu dobu. Markovy oči zamířily k očím muže, které byly až neobvykle světlé. Muž ho bez sebemenší zdrženlivosti objal kolem pasu a pevně stiskl. Očividně mu bylo naprosto jedno, že z Marka jde cítit alkohol a pot. Prostě Jack, usmál se v duchu Mark a objal dlouholetého přítele zpět. Poté, co se odtáhl, prohrabával v hlavě, jestli měl Jack přijet a on na to zapomenul, nebo jestli přijel nečekaně. 
 ,,Promiň, jestli jsem na Tebe zapomněl," bylo první, co z Marka vypadlo a Jack se podrbal na zátylku. 
 ,,Ne, nezapomněl. Jenom já jsem tu trochu... trochu jako překvapení," usmál se mírně nervózně Jack. Popotáhl si lem černého kabátu, který měl dopnutý až po krk. 
 ,,Nevadí Ti... že jsem se stavil? V Irsku ani Anglii... Je to tam trochu složitější tak jsem si říkal, že Ti snad nebude vadit-" začal Jack, ale Mark ho přerušil pokusem o úsměv. 
 ,,Nevadí. Jsem rád, že tu jsi. Jak asi vidíš, taky je to teď trochu složitější," pokoušel se o úsměv Mark a jeho ruka automaticky otevřela dveře víc a jeho nohy ustoupily na stranu, aby mohl Jack lépe projít dovnitř. Jack se usmál a i s kufrem, kterého si doteď Mark nevšiml, vešel dovnitř. 
 ,,Promiň, je tu teď trochu nepořádek a všichni jsou pryč, tak moc nemám důvod uklidit to... Mimochodem, zůstaň tu jak dlouho budeš chtít," pokračoval Mark, zatímco zase zamykal dveře. Prudce zamrkal, aby udržel oči otevřené. Několik nocí ani nezamhouřil oko a jiné zase spal tak možná hodinu. 
 ,,Půjdu si jenom dát sprchu, tak... cestu do pokoje pro hosty znáš," promluvil opět Mark a Jack jen přikývl. Oba dva byli příliš unavení na to, aby cokoliv rozebírali, ale příliš čilí na to, aby šli hned spát. Zamířili po schodech nahoru, kde se nacházela nejen koupelna, ale i pokoj pro hosty. U schodů se rozdělili a zatímco Mark zamířil vpravo, Jack mířil vlevo. 
 O deset minut později si Mark zase začal připadat jako člověk a co víc, jako on. Se zívnutím vyšel z koupelny s ručníkem jen okolo pasu a zamířil do jeho ložnice pro nějaké čisté oblečení. V pokoji sáhl do skříně a první co vytáhl si vzal na sebe. Vyšel z ložnice a zamířil do pokoje pro hosty, aby zkontroloval, jestli Jack něco nepotřebuje. Zaklepal tedy na bílé dveře a když se nic neozývalo, opatrně je otevřel. Jediné, na co se mu však naskytl pohled, byl Jack, ještě stále v kabátu a čepici, ale aspoň už bez bot. Ze spánku se do kabátu choulil ještě víc a i když se ten nápad mihl v Markově hlavě, rozhodl se ho nebudit. Na to byl moc roztomilý, pomyslel si, ale hned jakmile tiše zavřel dveře, zatřepal hlavou, aby tu myšlenku vyhnal z hlavy. Znovu si hluboce zívl a zamířil do postele. Měl by ještě něco udělat s tou spouští, která je po celém domě. Ale co, zítra je taky den...