„Malfoyi vrať mi tu knihu!" Začala po něm křičet Hermiona hned poté, co jí vzal knihu, kterou potřebovala k tomu, aby dokončila svojí esej do přeměňování.
„Co za to Grangerová?" Optal se na oplátku.
„Nenávidím tě."
„I já tě miluji, ale nemusím to říkat nahlas. Ty už to přeci dávno víš." Usmál se na ni a začal si pročítat onu knihu.
„Prosím tě vrať mi ji."
„Já se ptám, co za to?" Odvrátil pohled od písmen v knize a pomalu se k ní přiblížil.
Když byl jen pár centimetrů od ní, zaznamenal, že se jí zadrhl dech a lehce se napjala. A to se mu líbilo.
„Co by jsi chtěl? Protože hádám, že kdyby jsi něco nechtěl, nežádal by jsi to."
„Neříká se ti nejchytřejší čarodějka naší doby jen tak pro nic za nic." Opět se na ni usmál a její srdce vynechalo několik úderů.
„Tak, co to bude? Esej do přeměňování ze které jsi mě mimochodem vyrušil, nebo ti mám snad dohodit nějakou holku?"
„Ani jedno."
„Tak, co tedy chceš? Nemám moc času."
„Polib mě." Podívala se na něj a začala se smát.
Když přestala, setřela si slzu, která jí utekla z levého oka při smíchu.
„Jsi vtipný. Ale magor."
„Myslím to zcela vážně." Ona se na něj jen podívala a zjistila, že mluví pravdu.
„Ty jsi se zbláznil?! To si tu esej přijdu radši udělat někdy jindy."
„Obávám se, že si jí nejspíš vypůjčím a vrátím v den, kdy se má esej odevzdat. Nic jiného ti nezbývá Grangerová." Ušklíbl se a zase se podíval do knihy, díky které konečně mohl dosáhnout toho, čeho chtěl docílit už tak dlouho.
„Takže buď budeš chtít být tou nenapravitelnou šprtkou, která odevzdává vše včas a políbíš mě, díky čemuž dostaneš knihu a nebo ji projednou neodvzdáš. Výběr je jen na tobě."
„U Merlina mlč už."
Zvedla se, sedla si mu obkročmo na klín a políbila ho. Ten polibek nebyl jen tak normální. Byl provázen vášní a chtíčem, který jí úplně vymyl mozek.
Rychle se zvedla, vzala knihu a odešla z knihovny pryč.
Sakra to musí tak úžasně líbat?
Zašla za první roh a opřela se o zeď. Zavřela oči a přemýšlela nad tím, co se právě stalo.
Opravdu se líbala s Dracem Malfoyem a ke všemu se jí to líbilo?
„Přede mnou nemusíš utíkat." Ozvalo se z chodby.
„Dej mi pokoj Malfoyi." Touto větou si vlastně pokazila celý plán, že bude zticha, aby jí ten parchant, co umí tak úžasně líbat, neslyšel.
Našel ji. Hned jakmile promluvila, tak věděl jakým směrem se má vydat. Když jí uviděl, přitiskl ji ke zdi a podíval se jí do očí.
