Dračí jeskyně- jednorázovka

Dračí jeskyně

Už jen pár kroků. Nemohla tomu uvěřit. Její několika měsíční putování za pravdou bude u konce. Konečně se dozví, jak to bylo s draky doopravdy. Ona bude ta, která s největší pravděpodobností vrhne světlo na všechny dračí legendy.

Draci ji zajímali odjakživa, nejdřív ji děsili v pohádkách a poté ji učarovali v pověstech, starých příbězích a moderní fantasy. Nesnášela draky, co se chovali jako Šmak, draci podle ní nabyli zrádný a krvežíznivý potvory. Ale rozhodně neuznávala ani variantu R.A.Knaaka, podle kterého to byli tvorové ještě lidštější(a tím pádem i proradnější, zlomyslnější a pomstychtivější) než lidé. Ovšem líbila se jí Safira, a to dokonce i ta filmová a snad jako všichni milovala Draka. Avšak kdyby měla určit, který z fantasy autorů by byl teoretickému drakovi nejblíž, tak by se asi přiklonila k Rowlingové.

Celý svůj život se ve svém volném čase věnovala sběru jakéhokoliv materiálu o dracích. Měla doma sbírku pověstí z celého světa, několik očitých svědectví, spoustu různých racionálních vysvětlení, jak pověsti o dracích vznikaly (vykopání dračí- dinosauří- kostry, zahlédnutí neznámého, nebo přerostlého ještěra), hromady fotek údajných draků a byla se podívat snad na všechny domnělé pozůstatky draků po celé Evropě (většinou se jednalo o krokodýly či varany). Samozřejmě se zajímala i o Lochnesku, jakožto o možného draka.

Ovšem nedávno se z koníčku stalo povolání, práce.

Před půl rokem přesvědčila televizi, pro kterou pracovala jako jeden z mnoha reportérů, že v současné době okouzlené fantasy literaturou a filmy by bylo dobré natočit o dracích dokument. Její nápad dostal zelenou a byl jí dán k dispozici jeden kameraman a dostačující obnos financí, aby mohla podniknout hon na draky.

A tak se pustila do práce, její sběratelství se proměnilo v detektivní práci, v honbu za několik století starým tajemstvím. Díky tomu si ověřila svoji teorii, že nejstarší z pověstí o dracích pocházejí z Asie, konkrétně z Číny a k nám byly dovezeny jako jeden z prvních východních produktů, ještě dřív než hedvábí nebo papír.

Zde nastal problém, který celé pátrání více než o měsíc zdržel a dokonce celou její práci málem předčasně ukončil. Peníze. Televize předpokládala, že celé natáčení proběhne ve Spojeném Království, nebo maximálně na starém kontinentě a ne, že tvůrčí tým poletí až na Dálný Východ. Nakonec je s Kurtovou (tak se jmenoval kameraman, který byl Hermii na tuto reportáž přidělen a kterého nakazila svojí posedlostí) pomocí přesvědčila a tak se na den letní rovnodennosti vydali do Číny.

Zde za pomocí různých odborníků na staré pověsti Číny, překladatelů starých textů, archeologů a jednoho muže, co jim vše překládal do angličtiny, během dvou měsíců přišli na to, že za draky musí pokračovat do Tibetu. Dokonce se dozvěděli i o přibližném místě, kde údajně draci ještě před dvěma sty lety žili.

Když dorazili do obce v jejíž blízkosti měli draci žít, tak to Hermie málem vzdala. Z místa, které mělo být údajně hojně obydleno, se vyklubala pustina. Přes padesát let tu nikdo nežil. Ovšem Kurt, podotkl, že ti zasraní komunisti přeci nemohli vyvraždit celou vesnici. S pomocí průvodce obešli několik okolních vesnic. Za týden se jim podařilo najít téměř osmdesátiletého muže, který si pamatoval na vyprávění o dracích a o tom jak vyváděli mladé. Znal ho od svého otce, ten prý často vzpomínal na to, jak vylítali ze své sluje.

Dokonce jim po krátkém přemlouvání prozradil, kde ta sluj podle jeho otce byla. Jestli tam opravdu je jim zaručit nemohl, otec mu zakazoval tam chodit a poté, když musel opustit domov, měl jiné věci na starosti. Navíc se tam jako většina lidí bál.

Po tomto svědectví se vydali v doprovodu horského průvodce na hřeben jednoho z mnoha Himalájských vrcholů. Všude jinde by tento kopec byl považován za horu, ale ve srovnání s velehorami v okolí byl tohle pouhý kopeček.

Zhruba v polovině tohoto kopce )ve více jak kilometrové výšce) objevili obří a přesto zespodu neviditelný, vchod do jeskyně. Kurt samozřejmě ihned pustil kameru a oba se vydali společně do útrob jeskyně, tedy za tím jen tunelu.

Téměř okamžitě jim cestu zablokoval zával, ale i s tím si poradili a po nepočítaně odnesených, odvalený a odhozených kamenů, kamínků a šutráků se protáhli právě vydolovaným otvorem na druhou stranu. Nejdříve Hermie, poté kamera a nakonec Kurt. Jejich hor znalí průvodce jim sice dostat se na druhou stranu pomohl, ale rozhodně nehodlal riskovat svůj život tím, že by lezl do zasypané jeskyně. Ve skutečnosti trpěl klaustrofobií, i když by to nikomu nepřiznal.

Kurt spustil kameru a vydal se s ní opatrně za Hermií.

Po pár metrech došli do obrovské jeskyně. Ze stropu sem pronikala trocha světla, a tak se tu mohli rozhlédnou. To co oba zahlédli, jim vzalo slova, několik minut nebyl ani jeden z nich schopen slova. Nakonec se Hermie zmohla na tři slova: „To není možný."

Kurt pouze přikývl, měla pravdu, toto nebylo možný.

Před nimi ležely kostry dvou okřídlených ještěrů. Jedna ta kostra měla na délku tak deset metrů. Ta druhá téměř patnáct. Nad tím, jaké asi měli rozpětí křídel ani jeden z nich v tu chvíli nepřemýšleli. Uprostřed jeskyně, pod jedním ze sloupců světla stálo hnízdo z větví a kostí a uvnitř se nacházela tři Godzilí vajíčka. Jedno z nich bylo rozbité a tak se oba filmaři mohli „pokochat" pohledem na mrtvolku nevylíhnutého draka.

Ano tohle byli skuteční draci, došlo Hermii.