Summertime Sadness

2.Návrat do přítomnosti

Tak hezky si spím a najednou mi vedle hlavy začne řvát ten strašný zvuk budíku. Fláknu do něj vší silou,div ho nerozbiju. Ještě asi tak 20 minut se válím v posteli a pak si jdu vyčistit zuby,učesat se a obléknout se. Jelikož je teprv září,tak je ještě teplo a tak si vezmu černé kraťásky,červený crop top,černé podkolenky,bílé botasky a kostkovanou košili.

Vlasy si navlním a jdu se nasnídat s předpokladem,že bro už bude jíst. Když ale přijdu do kuchyně,tak bro nikde. Už máme jen čtvrt hodinky a brácha spí. Hned první den zaspal...je to fakt dement. Rozhodně neměl milé vzbuzení....v kuchyni jsem vzala dvě pánve,potichu vešla do pokoje a začala s nimi třískat o sebe. Lekl se,že z toho spadl z postele a já málem smíchem umřela. Ten jeho výraz byl k nezaplacení. Rychle se oblékl a zkulturnil a šli jsme na bus.  U školy už na nás čeká Petra. "Čau lass." říká mi. "Ahoj kočko." odpovím jí a jdeme všichni tři do školy. Jen nám rozdají učebnice a melou nějaký kraviny a o dvě hodiny později jdeme domů. Já a Petra ještě jdem do obchoďáku nakoupit nějaký nový hadříky a hlavně nový plavky,protože budeme každý čtvrtek se školou jezdit do bazenu.  Po nákupech se loučíme a každá jdeme domů.

Jdu k metru a telefonuji s babi,která už má nervy v kýblu,že ještě nejsem doma. Moc nekoukám před sebe a najednou buuum....vrazila jsem do sloupu a žuchla na zem. V klidu jsem se otřepala a šla na metro. Večer jsme koukali na televizi a babi tam dala divácké zprávy. Oči jsem měla na vrh hlavy,najednou jsem tam byla já,jak vrážím do toho blbého sloupu. Nějakej dement mě natočil.

Už je večer. Napouštím si vanu a jsem v ní asi hodinu.  Jdu do svého pokoje,ještě chvilku si čtu a pak jdu spát. Ráno už zase ten protivný zvuk. Jdu vzbudit bráchu a obleknout se. Někdo zvoní,tak jdu otevřít. Je to Janča s Petrou. Janča je taky v naší partě a je to taky moje nej kamarádka,ale ne taková,jako Petra. Už včera jsme se dohodly,že si na sebe vezmem něco,aby jsme ladily. Takže já měla bílé šaty,Janča bílé kraťasy a tílko a Peťa bílé džíny a crop top.

....Ano,jsme fakt prdloušky.

Ráno nám naše třídní oznámí,že dnes budeme mít s klukama spojené tělocviky a že se jedna šatna předělává,takže budeme mít i společnou šatnu. Mně a Janče s Peťou to nijak nevadilo,protože se nemáme za co stydět. Ještě k tomu máme nového tělocvikáře,kterému jsme s holkama začaly říkat Pantoflíček,protože když se nám představoval,tak měl hrozně divný pantofle. Akorát dostudoval,takže je dost mladej. Je mu 24,má kudrnaté blonďaté vlasy a řekněme,že to je takovej stydlín. Už je čas jít na tělák,tak jen popadneme batohy a jdeme. Těláku s klukama se nebojím,protože jsem na tělák dost dobrá. Jdeme do šatny a tam už jsou kluci do půl těla. Jako...nemůžu říct,že se mi tady nelíbí,protože my máme ve třídě dost hezký kluky. Sundavám si triko a jeden kluk začne mít narážky. Je tady novej a neví,že Twan je můj brácha. Twan na něj začne křičet,ať sklidní hormon a nechá mě na pokoji. "Se snad podělíš,ne?" řekl ten blb. "dej od ní ty hnáty pryč a drž hubu!!" odpoví mu Twan. Ještě chvilku se tam dohadují a pak jdeme ven. Hrajeme softík,takže pohooda. Náš tým vyhrává 15:8. Jdeme zpátky do šaten a Janča říka,že se jí ten novej učitel líbí. Dojdeme do šatny a kluci už jsou v tahu a zůstaly jsme tam jen já,Petra a Janča. Někdo klepe na dveře a tak si Janča rychle sundá tílko,jakože se teprve obléká. Ona má zálibu v průhledných podprdách. Dovnitř vejde Pantoflíček a celej se začervená. "j-já j-jen jestlu už mů-můžu zamknout." řekl koktavě celý rudý. "My pak zamknem. Nashledanou." odpovíme. On odešel a my se začínáme strašně smát. Po tělocviku už jdeme domů a před školou zase stojí ten blbec,kterej měl v šatnách kecy. Ale ne. Všiml si mě...."Nazdárek kotě,tak ty spíš s tím volem, jo? Vykašli se na něj a pojď raději se mnou." " Jdi do prčic ty arogantní pitomče!!" odpovím mu. Holky už tam nejsou a tak jsem tam proti němu sama......