-Brooklyn-
Po tom co mi řekl,že je ještě horší než ostatní říkají mám chuť vyskočit z auta za jízdy.
Co,když mě odveze do lesa,znásilní,zabije a nakonec zakope?
Už jsem doopravdy chtěla zmých šílených myšlenek stlačit kliku u auta a vyskočit ale auto se zastavilo.
''Bože,pomoc mi já nejsem připravená na smrt vždyť jsem ještě tak mladá a mám život před sebou.,,
'Jsme tu.'zamrlal a vystoupil,povzdychla jsem si a vystoupila taky.Byl to les,že by se naplnila moje předpověď?Potřásla jsem hlavou.Chytil mě za ruku a mnou projel nával elektřiny,chvíli se díval na naše spojené ruky a potom mě začal táhnout dovnitř lesa,párkrát jsem málem spadla protože šel strašně rychle zacož jsem si vysloužila jeho smích.Došli jsme k útesu,chce mě zhodit z ústesu?Odtrhla jsem svou ruku od té jeho.
'Co tu děláme?'Podíval se na mě a oblízl si své rty,odvrátila jsem od jeho rtů pohled,zase jsem slyšela jeho smích,protočila jsem očima.
'Potřeboval jsem vypadnout.'pokrčil rameny a stoupl si vedle mě.Cítila jsem jeho kolínskou,že by Calvin Klein?
'A proč si přišel za mnou?'
'Nejsi ňáká zvědavá?'Zasyčel,vystrkuje roužky.
'Jsem,máš stím ňáký problém?'odfrnkla jsem mu.Nevím,kde se to ve mě bere.
'Ne.'téměř zašeptal.
'Fájn.'
'Na tomhle útesu,zemřelo hodně lidí.'Promluvil a tím prolomil ticho mezi námi.
'Oni z tadyma skočili?'
'Ne.Zabili je lidi jako jsem já.'Nechápu proč mi to říká,nahání mi jeditě tak strach?Ne,že bych se ho bála ale přece jen se nebavím každý den s vrahem.
'Byl si u ňáké vraždy,která se tu stala?'Zajímalo mě to.
'Jo,jeden můj nepřítel zabil jednu dívku.'Říkal to s nezájmem v hlase.
'Cože?A to si nic neudělal?Nechal si jen tak zabít nevinnou dívku?'vykřikla jsem pohoršeně.
'Mohla si za to sama.'Nedíval se na mě.
'Půjdeme už?'Otočil se ke mně.
'Jestli je to kvůli tomu o čem jsme se teď bavili tak nemusíme jít.'
'Ne,já musím být doma mám zaracha pamatuješ?'Přikývl.Vyšli jsem z toho lesa a nasedli do auta,byli jsme ticho,Justin zastavil kousek od mýho domu a já už chtěla otevřít dveře ale zastavila mě jeho ruka.
'Uvidíme se ještě?'Zeptal se s nádějí v hlase.
'Možná až potom co mi vyprší trest.'Přikývl,věnovala jsem mu poslední úsměv a vyšla z auta.Vylezla jsem po žebříku na svůj balkón,když jsem otevřela své okno a vlezla dovnitř akorád mi na dveře zaklepal bratr.
'Bello večeře!'
'Už jdu!'odkřičela jsem.
Z pohledu třetí osoby:
Na tom útesu,kde Jason mluvil o dívce kterou zabili se Jasonovi vybavili vzpomínky na jeho malou sestřičku Jasmine.Ano ta dívka,kterou zabil Jasonův nepřítel byla jeho sestřička.
