This is scary

Prolog

POHLED LARY

"Ach jo... proč nechápe že jsem její sestra? jsem taky člověk a né její otrok..." říkala si Lara v temné uličce při cestě domů, měla slzy na okraji.

Když jsem si otřela namalované oči uviděla jsem tmavou postavu, zastavila jsem se... udělala krok do zadu a ohlédla se, postava mi zmizela před očima.

Vytáhla jsem si  mobil z kapsy a vyhledala telefonní číslo Davida.

"Davide?" zašeptala jsem do mobilu, "Laro?" odpověděl zasekaný hlas...
"Stalo se něco?" zeptal se David znova.
"Davide mohl by si přijet?" řekla jsem vzlykavě do mobilu.
"Nejde to, víš že jsem pryč Laro."
"Ano vím, hrozně se mi po tobě stýská." řekla jsem se slzami steklími po tváři.
"Tak s bohem Laro."
"Pa Davide."

Položila jsem telefon a utíkala domů.

Cestou jsem zase potkala tmavou postavu ale Baby volat nebudu, dělá si ze mě otroka...

Doufám že se omluví jsme sestry, ale tentokrát to přehnala. Přece si nemyslí že ji budu dělat otroka?!

"Jsem doma" mluvila jsem sama se sebou.

Ale doma to nebylo o nic lepší, slyším divné zvuky, asi jsem paranoidní. Půjdu si lehnout.

Doufám že se vám můj první pokus líbí, dala jsem si na něm docela záležet. Pa u dalšího příběhu.