1.Kapitola

27 2 0
                                    


,,Takže Mel, chovej se slušně a hlavně nebit na Toniho zlá"  tohle ředitelka radši říkat neměla protože Mel odjakživa Toniho a jeho rodinu nesnáší. Chtěli si jí totiž adoptovat a pak jim Toni nakecal že je lhářka a další blbosti takže je kvůli nim stále v děckém domově. ,,Na toho Toniho?" ,,ano na toho Toniho" řekla ředitelka a otevřela Mel dveře aby vyšla z auta. ,,Tak jo" řekla rozlobeně Mel a vystoupila z auta. S ředitelkou prošli okolo jedné hezké rodinky a pak zazvonily na barák, který si ještě Mel dobře pamatovala. ,,Dobrý den" ,,dobrý" řekla Mel, když se ve dveřích objevila maminka Toniho. Nebyla sice ráda že ji musí vidět, ale tvářila se tak. ,,Takže tamhle máš klavír a zkus hrát aspoň takovou hodinku" řekl Toniho otec a s tím ukázal na klavír, který byl uprostřed obýváku. ,,Dobře" řekla Mel a přišla k klavíru. Otevřela si ho a první písničku s notami si dala před sebe. Protáhla si ruce a dotkla se první klávesy. Hnedka ji zavalil ten známí šťastný pocit a začala hrát, všichni se dívali jak dokáže tak rychle pohybovat prstama po klávesách. Po chvíli jejího hraní za ní přišel Toni, kterému je dneska 10 let. ,,Ahoj Toni" řekla Mel a dál se věnovala hraní na klavíru ,,stále si tak bystrá jako před tím?" ,,jak to myslíš?" na otázku mu Mel odpověděla otázkou a to se Tonimu vůbec nelíbilo. ,,No stále hraješ na klavír?" ,,no vidíš, stále hraji na klavír a baví mě to" řekla a obrátila se k klavíru a začala hrát další písničku. Toni odešel a za chvíli přišla jeho mamka ,,až uslyšíš písničku hodně štěstí zdraví tak ji začneš hrát na klavír dobře?" ,,ano" řekla Mel a začala ji hledat v notísku. ,,Hodně štěstí zdraví" jak tohle Mel uslyšela začala hrát na klavír uplně stejnou písničku akorát nezpívala jen hrála na klavír. Po tom Toni fouknul do svíček, které byli na dortu a všichni mu dávali dárky. Mel ještě zahrála pár písniček a pak se i s ředitelkou vydala do děckého domova. 

Mel měla ráda hraní na klavíru a po téhle oslavě se nebála a večer se tajně vydala pro kytaru na kterou taky uměla hrát. A to nikdo nevěděl, až na její učitelku, která to držela v tajemství. Když Mel zjistila že učebna hudebky je zavřená tak se vydala do druhé učebny která byla věčinou otevřená a taky že byla. Mel si teda vzala kytaru, kterou našla v učebně a začala na ni hrát. Byla ještě malá na to aby ji udržela a tak si jí položila na kolena a hrála. Po tom co dohrála pár svých písniček tak se vydala nazpět do svého pokoje a tam se pak zavřela. Byla osamocená a to ji nevadilo, chtěla být ještě vzhůru, ale byla strašně unavená, takže když se převlékla do pyžama a jen si tak lehla do postele, tak okamžitě usnula.

Tak další kapča je tu.

Hudba je můj lékKde žijí příběhy. Začni objevovat