Poslední rok na ZŠ

prolog

  Pamatuji si ten den, jako by byl včera. Byla vánice, a sníh zahalil krajinu do bílé pokrývky. Ten den jsme seděli ve škole a netrpělivě vyčkávali na zvonění. 
„Cože to máme dělat?“ zeptala se nenápadně Martina.
„Máš to opsat,“ odpověděla Eliška.
A já? Já vždycky věděla co mám dělat. Známku horší, než dvě, si nemůžu dovolit."Crrrrrr," zazvonilo a vyučující opustil učebnu.
„Ivo vstávej!“ křičí na mě Eliška s Martinou, abych už šla.
„Vždyť už jdu,“ odpověděla jsem a hodila poslední učebnici do tašky.

  Nikdy jsme se moc nebavily, ale poslední dobou je to jiné. Ty dvě jsou jako démoni, kteří nemůžou být jeden bez druhého.

  Popadla jsem klíče a letěla za ostatními ze schodů jako blázen, jen abych nebyla ve frontě na oběd polední. Oddychla jsem si při zjištění, že Eva je jako poslední.
„Co s Evou máš, že na ní pořád koukáš?“ strčila do mě Eliška a podívala se na mě s hravostí v očích. Ona i Martina měly jen kousek k tomu, aby se rozesmály. „Haha,“ řekla jsem, protože tohle mi dělali pořád. Prostě jsem tu odpornou, postiženou a bezmyšlenkovitou bestii nemohla vystát. Ona to věděla, ostatně, jako to věděli všichni. 

  Holky se usadily mezi ostatní spolužáky a já si našla místečko na kraji stolu. Naneštěstí pro mě si místo naproti zabrala Eva.
„Nemůžeš si sednout jinam?“ řekla jsem otráveně. Sedět naproti ní je snad ta nejhorší noční můra.
„Ne!“ křikla a její slina mi přistála v jídle. Uraženě jsem se zvedla a odnesla oběd.
„Počkej na nás!“ křikla Martina, která si mě nejspíš všimla.
„Ne, půjdu sama,"odbyla jsem je.
„A jéje, Ivanka se naštvala,“ bylo to poslední, co jsem zaslechla při odchodu z jídelny. Vyloženě jsem bydlela hned vedle školy, tudíž  jakmile jsem dorazila domů, zabouchla jsem se v pokoji.
„Co to sakra děláš!?“ řvala na mě moje sestra. Nevnímala jsem jí, prostě jsem se svalila do postele a zapla si facebook. 

    Asi po hodině jsem dostala zprávu od holek.
„Ivo? Co ty a David? HMM? My viděli jak se pošťuchujete!" stálo ve zprávě. Chtěla jsem to ignorovat, ale stejně jsem odepsala: „Nic s ním nemám! Neměl na mě sahat!"
Už jsem na nic neodpovídala, jen jsem naposledy projela Facebook a vypla ho. Bylo sice jen osm hodin, ale jinak bych v šest ráno nevstala.