Projekt Inferno I El&Ann

Kdo js(e)m(e)? 2.0

Představila se El, jsem na čase já - Ann.

Většina lidí mě oslovuje Ann, protože jim jasně nakážu, že na jiné jméno neslyším. Mé reálné jméno je však trochu jinačí. A ne - není to Anna. Hodně lidí si to myslí, ale ve skutečnosti se jmenuju Anežka, a proč zrovna Ann?

Protože jednorožec na prskavce.

Je mi třináct. Ano, vážně. I se svými třinácti roky se chci v příbězích reprezentovat jako starší osoba. Podle toho vypadá i můj styl psaní.

Už od doby co umím psát vytvářím příběhy, a věřte nebo ne, našla jsem sešit kde jsem si i takové psala. Bylo mi tehdy pouhých devět let. 

Svoje 'dokonalé' příběhy jsem doplňovala 'úžasnými' obrázky.

Jako novopečený osmák mám teď spoustu starostí se školo - a ano, na začátku roku. Mnohým věcem ve škole nerozumím, bude pár týdnů trvat než se opět nasadím do toho 'školního režimu.'

Se všemi těmito problémy mi pomáhá pár bytostí. Mé dvě čtyřnohé zlatíčka, pejsci Beruška a Rounný, a čtyři podivné potvory s třemi oky.

Jednu z nich znáte, a to 'brejlatou' El, s kterou vedu tento projekt. Vanesku, nekonečná blondýna a Týnu - tak trochu člověk z jiné planety. Teda pardon. bagr.

Ta čtvrtá osoba je něčím zvláštní, a to tím že jí neznám. Ne reálně.

Její jméno mi zní v uších. Bára. Je to dokonalá osoba se kterou se bavím přes rok, ale i ten rok mě s ní natolik sblížil, že si troufám říct že jsme nejlepší kámošky. Je ztřešťená - jako já. Mrzí mě, že jí nemohu poznat z té reálné stránky.

Můj ráj pro nápady je moje dokonalé zelené křeslo z Ikei, a postel z příjemným povlečením které voní po mých ponožkách a pizze.

Proč tak voní?

Moje úžasná máma dělá tu nejúžasnější pizzu, a moje ponožky jsou mi tak povahově podobné že je mám pořád. A tak to dopadá. Ležím rozvalená v posteli, někde ve stínu jsou mé tuky, ponožky vypouští vzduch a já. Já jím tu úžasnou pizzu. 100% unicorn.

Možná by vás zajímali i nepodstatné věci o mě, nebo se jen já chci vypsat, každopádně; miluju rifle (nebo jeany, džíny - říkejte si tomu jak chcete), je to druh oblečení který mi naprosto vyhovuje a miluju ho.

Můj dokonalý bílí koberec s dlouhými a příjemnými chlupy - něco úžasného. Náhodou mám vedle něho hned svou skromnou knihovnu, která obsahuje knihy které naprosto miluju. Koho by zajímalo jaké to jsou; Dám ti slunce od Jandy Nelson, Falešný polibek od Mary E. Person a jako v každé dívčí knihovně nesmí chybět alespoň jeden díl Můj milý deníčku od úžasného Jima Bentona.

Miluju filmy, seriály a hlavně anime. Něco u čeho se můžu vybrečet nebo zasmát.

Jsem hrozný příznivce animáků. Nejlepší z nich mi asi příjde série Městečko záhad, Normálka a Adventure Time. Dokonalost sama.

Anime vám mohu doporučit Tokyo Ghoul (který je mimochodem základ všeho) a Boku Dake ga Inai Machi který má neskutečně dokonalý příběh a myslím, že tohle by měli vidět i ti, kdo na anime nekoukají.

Je to něco dokonalého, jak už nápad tak schéma postav a prostředí. Příběh o pedofílii, přátelství a zklamaní. 

Oblíbené místo na relax? Buďto les nebo autobus.

Moje aktuální sny? Jít na sushi s El, vylívat colu na babiččin notebook, potkat se s dokonalou Bárou a mít bezstarostný život - bohužel tento sen nejde splnit.

Můj život není 

P.S. Čím jsem starší tím míň píšu smajlíků do kapitol.

P.P.S. :DD