Chci být můj sen

Můj život

Stál jsem opřený o zeď školy a čekal, až se vylidní plácek před školou.

,,Hej buzno! Bolí to, když ti ho někdo strká do zadku?"

Kolem mě prošel James a jeho partička pijavic. Na Jamesovu větu se začali všichni jako na povel smát.

,,Aaaaaa! O můj bože! Ještě! Ještě!" začal napodobovat a přitom se Stuartem předstírali, že souloží. Opět se všichni rozřechtali a pak odešli. Vzdychl jsem. ,,Takže se nic nezměnilo." Vytáhl jsem červený balíček. Vyklepal cigaretu a vložil si ji mezi rty. Cvak, přiložit, pustit, nasát, vyfouknout, užívat si tu chuť.

,,Nicksne?! Ty zase kouříš na pozemku školy? Hned první den?"

Otočil jsem se za hlasem.

,,Dobré ráno, pane Deacone," usmál jsem se a vyfoukl velký oblak dýmu.

,,Jamie, aspoň první den sis to mohl odpustit. Vždyť letos maturuješ, měl bys jít příkladem pro ostatní mladší studenty."

Postavil se přede mě. Jednou rukou, celou potetovanou, svíral učebnice matematiky a druhou termo hrnek, ze kterého se kouřilo.

,,Já se taky na pozemku školy krotím. Nechceš snad hned první den spadnout do průšvihu, ne?"

,,Ale vy byste mě z něj jako vždycky vytáhnul," zavtipkoval jsem neúspěšně.

,,Tím si nejsem úplně tak jistý, Jamie. Vytáhnul jsem tě už tolikrát, že by...," odmlčel se a přitom se tvářil bezradně.

,,Prostě se nenech chytit ředitelem, jo?"

Kývl jsem. S tím se spokojil a odešel.

Díval jsem se za ním a přitom si všiml hloučku kolem kterého prošel.

James, Patrick, Stuart, Emily, Nicole a Linda. James jim zrovna něco povídal, nejspíš vtípek směřovaný na mou osobu. Všichni se začali smát a James přitom chytil Emily za zadek a odhrnul jí její blonďaté vlasy z obličeje.Protočil jsem panenky, odpinknul cigaretu na zem a podrážkou boty ukončil její život. Otočil jsem se a vykročil směrem od školy pryč.

-------

Před 8 lety

,,Margaret! Už to dělá zas!" ječel táta od dveří. Máma hned přiběhla k němu.

,,Jime, nech ho prosim tě být," řekla rozklepaně.

,,Copak to nevidíš, Margaret? Vždyť je mu teprve 10 a už dělá takový věci! Vypadá jako buzna! Takhle to nemůžu nechat být!"

Začal si sundavat pásek.

,,Ne, Jime, prosím."

Chytla ho za ruku.

,,Nech mě být Margaret nebo taky pár schytáš!" zařval na ni.

Pustila ho a jeho obrovské tělo se vyřítilo na to mé malé a rozklepané. Začal jsem ječet.

,,Ne tati, prosím!"

Zvedl mé zmítající se tělíčko a ohnul si ho přes koleno.

Stáhl mi kalhoty.

První rána.

Obrovská bolest projela celým mým tělem, vytryskly mi slzy.

Páchnul po pivu a cigaretách.

,,Ne tati, prosím. To bolí. Nech mě být, pros..."

Druhá rána.

,,Já už to nebudu dělat. Slibuju!"

Třetí rána.

Slzy se mi valily po mokré tváři a z nosu mi vykukovaly nudle.

Čtvrtá rána.

Vzdal jsem to.

Podíval jsem se s uslzenýma očima na mámu. Stála u dveří a zastrašeně se klepala, jednou rukou si objímala břicho a druhou si překrývala roztrhlý ret, kousek od velké fialové modřiny na tváři. Po její porcelánové pleti se valily slzy a z jejího culíku se uvolnil pramínek zrzavých vlasů.

Já tě ochráním, mami. Tebe i Lizu. Neboj se, já tě nezklamu.

Pátá rána.

Zklamal jsem.