ČISTÁ DUŠE: Bestiel

Bestiel

Poznámka: Upozorňuju, že poprvý pracuju s Castielem...

Z neumytých oken kavárny, v níž Bela seděla, vypadalo počasí nepříjemně. Pohled, kterého se jí dostavilo, když cinkl zvonek u vstupních dveří a ona zvedla oči, jí tužbu jenom potvrdil. Castiel stojící v nich měl baloňák a vlasy ošlehané větrem, vypadal, že počasí odfouklo všechny jeho city.

Pohledem sjel všechny návštěvníky podniku Bez zábran, dokud jím nezakotvil u blondýnky. Sedl si naproti ní, baloňák opatrně položil na opěradlo polstrované židle. On sám seděl na pomalované židli ze světlého dřeva, Bela byla usazena v koženém křesle. Sešli se tu nejspíše jenom proto, že zde byli nenápadní.

"Takže," začala žena, která se dostala z Pekla zpět mezi živé, "proč jsi chtěl, abychom se sešli?"

"Vím, že jsme se nerozešli zrovna v dobrém-"

"Zabít jediného člověka, který by mi mohl pomoct se změnit, a pak málem picnout i mě? Ano, to vážně nebylo moc milý," ušklíbla se Bela na anděla, ale nechala ho pokračovat.

Castielův povzdech byl téměř neslyšný. "Moji přátelé Sam a," na zlomek sekundy se podíval na svůj baloňák, "Dean, říkej sama sobě co chceš, ale potom, co s tebou zažili, se jim nemůžeš divit."

Zlodějka chtěla něco namítnout, nejspíš to, že Winchesterovi své slovo nedrží vůbec, ale přerušil jí příchod servírky. Aniž by se na ní podívala, objednala dvě kávy. Servírka přikývla a odešla.

"Fajn, proč ses se mnou chtěl sejít ty?"

"Protože si myslím, že se chceš opravdu změnit," nahnul se k blondýnce Castiel, jako by jí skenoval. "Chtěl jsem tě vidět."

Znovu se vrátila ta servírka, tentokrát s dvěma šálky kávy. Anděl i zlodějka si šálky přiložili k ústům a napili se.

Castiel se usmál.

A Bela na něj taky.