Werewolf dream (CZ) /Pozastaveno

Prolog

Běžel temnou nocí rychlejší než sám vítr. Skoro jakoby v podzimním listí plul nadpřirozenou rychlostí. Byl úplněk měsíc celý zářil, osvětloval mu cestu jako pouliční lampa. Mlha čím dál více houstla.

Najednou se zastavil a ucítil povědomý pach, přikrčil se a čichal odkud to vede. Přivřel oči jak se soustředil, uslyšel šustění listí. Někdo ho sleduje, odkud jen zná ten pach. Schoval se za velký modřín, nepokoušel se na sebe upozorňovat.

Slyšel bušení jejího srdce, měla zrychlený tep, rychle dýchala a něco se jí honilo v hlavě. Přistihl sám sebe jak se pokouší zjistit na co zrovna myslí a jestli se bojí. Určitě se bála, cítil z ní pot jak jí lehce teče po rukou a snaží se jej utřít do mikiny.

Co teď? Na zádech má šípy a kdo ví co ještě. Určitě je to jedna z lovkyň, jak mu říkala matka než odešla se svojí smečkou. Ale tahle je jiná, mladá a nezkušená. Nemá v lovení praxi.

To si ale jen myslel, vystoupil z pod stínu modřínu dívka se okamžitě otočila jeho směrem. Kuš měla už nachystanou, ruce měla napjaté. Stačilo by jen pustit lanko a měl by šíp v hrudi. Jenže ona nezaútočila, připravená byla, ale asi z něj neměla strach. Dívali se mlčky jeden na druhého. Dal ruce nahoru, jako že se vzdává a nic nemá v úmyslu. Opatrně k ní vykročil, dívka sebou trhla a našponovala se ještě víc. Když už se k ní přiblížil jak uznal za vhodné, dívka kuši stáhla a s pohledem na něj ji dala do brašny.

„Já bych ti neublížil." Přesvědčil ji konejšivě.

Lehce se usmála s jakýmsi triumfem ve tváři, pozvedla přitom jedno obočí. Díval se na ni lehce shora protože byla menší postavy a měla zlatavě hnědé skoro blonďaté vlasy. Vyhledal její oči a upřeně se do nich zadíval. Schválně co, uděláš ty nevinná lovkyně nevidím v tobě hrozbu. Byla nádherná, měla modré třpytivé oči, malý nosík a plné rty. Oči ji napětím žhnuly, přibližovali se najednou oba dva, rty ve stejné úrovni.

Když v tom se náhle ozvaly hlasy: „Carlosi, Logane, běžte najít tu hloupou holku, ona to nezvládne! Někde tady to zvíře musí pobíhat a my ho dostaneme!" Odtrhli se prudce od sebe s výčitkami v očích. Ještě ji stihl chytit za ruku a pošeptat, „Neříkej jim o mně, ani, že jsi mě potkala. Prosím." němě přikývla a on se vzápětí otočil a už byl kilometry daleko.

Musí jí ještě někdy potkat, ale teď si bude muset nalézt smečku, která by z něj udělala Alfa samce. Nejlépe toho pravého, nechci být přece chladnokrevný zabiják svého druhu. Rozkázal si a mířil do hor, tam právě bývají vlkodlačí smečky.

Chvíli se zastavil, aby si oddechl a uslyšel znovu ony lovce: „Carlosi, já ho tak nenávidím, proč musí být Steven tak přísný. Svou milovanou dcerušku si opatruje jako oko v hlavě a po nás tady ječí samé příkazy od nevidím do nevidím."

„Víš Logane, nestěžuj si pořád jak malé děcko. Když to tak vezmu, jsi pořád ještě děcko. Buď pro něj pracovat budeš a nebo se s touhle prací můžeš rovnou rozloučit, nic ti v tom nebrání." teda kromě toho že, ji miluje. To ovšem moc dobře věděl jen to neřekl nahlas.

„Vždyť ty to víš!" řekl nakonec, zamračil se a namíchnutě odkráčel.

William se přikrčil, když kolem něj onen mladý lovec procházel. Chvíli vyčkal až zašel za roh a sáhnul po něm. Okamžitě mu zakryl ústa rukou, aby nevykřikl. Zatáhl ho za husté křoví, které nyní kvetlo a šla z něj opojná vůně.

Druhý lovec Carlos si strčil ruce do kapes, slastně jako kocour vydechl, a do noční tmy si začal pískat nějakou melodii. Když, byl však dostatečně vzdálený, pokusil se odkrýt chlapcova ústa ten se snažil zopakovat to, co před tím a začal sebou cukat a bránit se.

Položil ruku zpět na jeho ústa a sevřel ho pevněji, jako ve svěráku. Upřel na něj pohled, chlapci se ve tmě zaleskly oči strachem. „Buď zticha, nebo ji už nikdy neuvidíš."

Několikrát zamrkal a potom příkývl. Uvědomoval si však, že ji má rád a je spíš pro ni jako bratr, který ji ochraňuje.
V tom, co mu teď řekl nebylo ani zrnko pravdy, nevinné by neublížil nikdy, jemu taky ne.
Táhl ho nepozorovaně hlouběji do lesa, boty jim šustily v podzimním listí. Chlapec se nepokoušel vzpírat ani křičet. Tak se s tím Will spokojil a jen mu držel ruce za zády a tlačil ho.
Došli až do nedaleké, ale za to rozlehlé jeskyně. Bylo to kdysi útočiště jeho matky a její smečky, když postupně postupovali na sever do hor. Vzpomíná na Claire, ruso-
vlasou dívku, vlkodlačici, kterou měl tak rád. Samozřejmě nezapomněl na jejího staršího bratra Bradyho, se kterým podnikal nejrůznější výpravy a lovy. A to když, ho zaučoval do všelijakých věcí, co se smí ve smečce a, co je zákonem vlčí rady zakázané. Někteří jedinci to stejně poruší a jestli je cvičenci dopadnou tak, je čeká nemalý trest za jejich činy.
Ovšem na svou matku neměl proč vzpomínat, to jak ho opustila se nedá vzít zpět, otec byl údajně mrtvý nebo někde sběhlý. Matka o něm moc nemluvila, nemluvila s ním skoro vůbec, ani se nějak nerozloučila. Proč taky že.
Z přemýšlení o minulosti ho vytrhl chlapcův hlas: „Co tady děláme? Tady to znám, procházeli jsme si to tady několikrát když jsme hledali.." přerušil ho mávnutím ruky,
„Počkej, nemluv na chvíli.." zašeptal a zaposlouchal se, do zvuků jako by tam něco kapalo a někdo přerývaně dýchal....

Co, myslíte že, to bude?
Jestli se vám příběh líbil budu ráda za komentáře a dobré ohlasy, případné votes. A doufám že, jsem se do toho nějak nezamotala a dává to smysl,🙈 když tak mě za to ukamenujte (+případné ukamenování za to že, jsem dlouho nepsala a nepokračovala)😹🙈🙊 za případné chyby se omlouvám.
Jinak užívejte víkend. 😊😊
-verulik 😺