Bethany (18) a Nicol (14) ztratí rodiče a budou poslaný do děcáku. Bethany za necelej měcíc bude 18 a z děcáku se dostane. Sežene byt a bude se snažit dostat svou sestru z děcáku.
Poté spolu se setrou budou bydlet v bytě co Bethany sehnala.
Do toho...
Jmenuji se Bethany Rovnerová .Stydím se za svoje příjmení , ale nikdo za to nemůže. Je mi 18 a chodím na střední. Vlastně, moje máma mě tam donutila jít, ale jsem jí vděčná. Mam hnedé až černé vlasy.Moje vlasy jsou celkem dlouhé do půlky zad. Mám postavu štíhlou aspoň myslim. Mám sestru, jmenuje se Nicol je jí 14 let. když mi bylo 17, moji rodiče zemřeli. Bylo to opravdu hrozný a stále je . A tak jsme se sestrou museli jít do zkurvenýho děcáku . Strávila jsem tam měsíc, a bylo to brutální. Za měsíc mi bylo 18 mohla jsem už odejít, ale musela jsem tam nechat na chvíli sestru. Protože jsem musel vyběhat papíry, abych ji se o ní mohla starat. Cítila jsem se hrozně, když jsem viděla Nicol plakat. Nechtěl jsem jít bez ní ale musela jsm. Konečně jsem se dostal na nohy a musel jsem překonat všechny překážky. Nejdřív jsem scháněla nějký malý byt asi ani né moc luxusní, ale musela jsem taky chodit mezitím do školy. Když máma s tátou umřeli, všichni mí "kamarádi" se semnou přestali uplně bavit (nechápu důvod ale co už.). Dělali jak kdybych neexistovala. Přišel jsem do školy. Řekl jsem "kamaráce". - ahoj. Jak jde život?" ale ona se otočila a mluvila s ostatníma. Totální ignor to bylo vážně příjemný. Ve třídě jsem si sedla do poslední lavice protože je tam taková ta pohoda . Sedla jsem si do tý prázdný lavice " Vypadni. Tady sedím." řekl nějakej vážně nádhernej kluk . "Veúředu je taky volná lavice" usmál jsem se mile a ukázal jsem se na lavici. Hodina pomalu skončila a já měla příležitost jít pro ségru. Šla jsem ze školy přímo za svou sestrou. Když jsem vešla do místnosti dostala jsem takovou facku jak to tam smrdělao. "no fůůůj" .Hledal jsem ségru v místnosti , ale nenašla jsem ji. " Nicol." křičela jsem na ní, seděla v rohu, a měla podepřenou hlavu rukami." Bethany konečně." běhá po mě a objala mě.
Nicol " Kde jsi byla tak dlouho?"
Bethany " Neboj se už jsem tu . Mám pro tebe překvapení. Chceš vědět, jaký?"
Nicol " Ano, ano." výskala jako malé dítě.
Bethany " Dnes jdeme domů." Nicol "už žádnej děcák ? a kam domů?" Bethany " Vzala jsem si něco k pronájmu ."
Nakonec jsem musela jít podepsat ještě nějaké papíry a mohli jsem už vypadnout.
Nicol " Nemohla jsem to tam bez tebe vydržet " posťažovala si. Bethany " Vím, taky jsem to nemohla vydržet." usmála jsem se.
Přijeli jsme až k domu. " Tak tady to je."řekla jsem jí. Nicol se zatvářila divně. " Vím, že to není nějkej luxus. Žili jsme sice dřív v luxusu , ale teď se to změnilo." Nicol " to nic není. Aspoň máme střechu nad hlavou."usmála se.
Bethany
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
