Tak a jsem na světě, jsem malé děcko co ještě netuší co ho čeká, za můj život toho zažiji asi ještě hodně, ale zatím jsem nezažila nic.Moje maminka to je ten nejskvělejší člověk, znám jí jen pár minut,když nepočítám těch devět měsíců a už vím že je to ta nejúžasnější osoba na světě.Když jsme po pár dnech odešli z té velké budovy které všichni říkaly nemocnice přišla jsem domů bydlely jsme ve čtvrtém patře a tam už na mě čekala taková pomačkaná paní o které moje maminka říkala že je to moje babička.Babička se mnou často chodila na procházky ven, ale už byla přece jen asi starší a tak si pořád sedala na takovou dlouhou židli, později mi řekli že je to lavička a to se mi vůbec nelíbilo ráda jsem se vozila v kočárku a to její posedávání jsem neměla ráda a tak jsem pořád brečela.Měla jsem taky staršího brášku, ale ten byl u nás jen někdy, když jsem se narodila bylo bráchovy sedm let, měla jsem ho ráda učil mě samé zajímavé věci, třeba počítat do deseti jedna,dva,tři,pět,sedm,čtyři no ještě mi to moc nešlo ale abecedu jsem uměla na výbornou a,b,c....Měly jsme také pejska ten ale umřel když mi bylo devět let,ale k tomu se dostaneme příště.
