Pojďme si sednout na lavičku z mračků.
Růžových obláčků.
Duhová cesta nás odvede z tohoto odporného města .
Jen ty a já.
Hlasitá hudba a letmé pohledy,
pojďme si užít okamžiku letního večera ,
než se vše rozplyne v hvězdný prach.
Nechci se probudit z hezkýho snu do toho světa,
jenž se mi hnusí.
Chci ještě spát!
Pod hvězdami se milovat.
Obloha na mě křičí.
A mě to ničí.
Tvůj hlas mám hlavě tak často ,
že už je to kousek mě a doufám v to,
aby si to měl stejně .
Až pak skončí to kouzelné léto.
Všichni vzdáme to..
Přestáneme snít .
Přestane jezdit po duhové cestě .
Začneme žít zase v tom příšerném světě .
Proto miluju léto.
Snít a zjišťovat ,kdo jsem?
Pro skvělou spisovatelku tt.rytiva
