Šikana

Nevlastní sestra

BENNETT

Pomalu jsem vycházel schodiště do druhého patra své vily v Beverly Hills. Po očku jsem se podíval, jestli mě dlouhovlasá blondýna následuje. Otevřel jsem dveře do bývalého pokoje pro hosty a odstoupil od nich, aby mohla vejít. Nejistě vešla a zaparkovala svůj kufr kousek od postele.

Po několika dlouhých hodinách v letadle toho na ni očividně bylo nejspíš trochu moc. Na mě vlastně taky. Poprvé v životě jsem viděl svou nevlastní sestru osobně. Dlouhou dobu jsem ji neměl rád a žárlil na ni, protože se jí táta věnoval víc než mně. Přestěhoval se za svou milenkou do Austrálie, s mámou se rozvedl a za mnou do Kalifornie létal jednou, maximálně dvakrát do roka. Jeho návštěva klasicky znamenala, že společně navštívíme kino, dáme si někde dobrý oběd, zajdeme se podívat na baseballový zápas a bude mi nadšeně vyprávět o mé mladší sestřičce Inně, která zrovna udělala první krok, vyprodukovala první stolici do nočníku anebo nastoupila do školy.

Už jen proto, že měla více tátovy pozornosti, jsem ji prostě nemohl mít rád. Jenže teď si situace vyžadovala, abych se o to aspoň pokusil. Její matka kontaktovala mou matku a požádala ji o to, aby se o Innu dočasně postarala, protože je teď švorc. Prosba, se kterou by ji každý normální člověk poslal do háje. Jenže moje máma byla až příliš dobrý člověk na to, aby to udělala.

Já byl proti. Raději jsem Innu nastěhoval k sobě, než aby se o ni starala máma, protože vím, že i když by ze svého úhlu pohledu dělala dobrou věc, pohled na mou nevlastní sestru by ji bolel.

„Díky," pípla a podívala se do okna, ve kterém se zrovna odrážel západ slunce.

„Kdybys něco potřebovala, budu dole," kývl jsem a zacouval raději z jejího pokoje pryč. Seběhl jsem schody zpátky do přízemí a po cestě stihl přijmout hovor.

„Zastavím se asi tak za minutu!" křikl mi do ucha Aron. Povzdychl jsem si a vylezl na příjezdovku. U každého normálního člověka bych si možná vymyslel něco o tom, že jsem v práci, mám návštěvu nebo něco takového, ale věděl jsem, že na Arona tohle neplatí. Znali jsme se od školky, byli jsme nejlepší kámoši a od toho, aby se mi vetřel do domu ho nikdy neodradilo nic. Faktem ale bylo, že Arona jsem viděl vždycky rád. Jako pilot Formule 1 netrávil moc času doma.

Jeho stříbrný Mercedes zastavil kousek od vjezdu do garáže, zhasl světla a Aron sebevědomě vylezl z auta. Prohrábl si blonďaté vlasy a zkontroloval si svou tmavomodrou košili, džíny i boty, aby se ujistil jeho, jak s oblibou říkal, dominantní vlastností. Dokonalostí.

„Nazdar," zasmál se a nastavil ruku, abychom si mohli plácnout.

„Přijel jsi v nevhodnou dobu. Zrovna jsem dorazil z letiště," oznámil jsem.

„S Ingrid?"

„S Innou."

„To není to samé?" zarazil se Aron. Zasmál jsem se a zavrtěl hlavou.

„Nezdržím se dlouho. Dal bych si akorát nějaký drink na terase, povyprávěl zážitky včerejší noci a pak zas musím jet. Mám večer nějakou pracovní schůzku se sponzory," mávl rukou.

Hospodyni jsem dal na dnešek raději volno. Měl jsem pocit, že to takhle bude lepší, než se Inna seznámí s prostředím. Aron se posadil do obyváku, který byl propojený s kuchyní a schodištěm do druhého patra.

„Ta party stála celkem za hovno, ale šťávy tam byly dobrý. Ta zrzavá Kanaďanka," zasnil se blonďák, zatímco jsem dělal kafe. Byl asi rok po rozchodu a od rozpadu pětiletého vztahu se moc vázat nechtěl. O zářezech na pažbě ale mluvil často a rád.

„Hm. Takže ses bavil. Jako vždycky," poznamenal jsem.

„Bavil, škoda, žes musel ráno na letiště. Kdybys tam dorazil, určitě by sis taky vybral. No a co vlastně Ingrid?"

„Inna," opravil jsem ho a naskládal kávy na tác, se kterým jsem zamířil na terasu. Aron mi byl pohotově v patách.

„Ale já chtěl nealkoholický mojito," zaprotestoval.

„Nemám mátu, vole," odsekl jsem a posadil se.

„A jak Inna vypadá? Chodí v horských botách a chce zachraňovat zvířata? Říkal jsi, že je z Austrálie, ne? Přivezla si nějakého jedovatého pavouka? Nebo klokana?" vychrlil.

ARON

„Bennette?" ozvalo se ode dveří. Otočil jsem se za hlasem a měl co dělat, abych neotevřel pusu údivem. Moje představa o Benově sestře byla taková, že jde o malou tmavovlasou holku s brýlema, ostříhanou na mikádo. Místo toho teď přede mnou stála nohatá blondýna v bílém háčkovaném overalu.

„Hm?" usmál se na ni přátelsky.

„Nemáš nabíječku na iPhone? Zapomněla jsem, že máte jiné zásuvky," řekla s neutrálním výrazem ve tváři. Ani se neusmála.

„Jasně," vyskočil na nohy a zamířil do útrob domu. Nechala ho projít francouzskýma dveřma a otočila se za ním. Nechtěl jsem, aby odešla.

„Ahoj. My dva se ještě neznáme, teda, já tě neznám. Ty mě určitě jo. Ale neměj předsudky, všichni slavní nejsou stejní," usmál jsem se a přešel k ni, abych ji mohl podat ruku.