Drakorozený (Skyrim - fanfikce)

14. sluník, Riften, Skyrim

"Vykonala jsi Černou svátost," řekl Drakorozený a podíval se Maven Černošípkové do jejích chladných, zelených očí. "Pomodlila ses k Matce noci a přivolala jsi na mě Temné bratrstvo," obvinil ji.
S oslovenou to ani nepohnulo. "I kdyby to byla pravda, takové otrhance jako ty to nemá co zajímat." Přeměřila si Drakorozeného pohrdavým pohledem. "Ke komu se modlím je moje věc. Koho si najmu na řešení problémů je taky moje věc. Teď se mi kliď z očí, než zdejší stráže upozorním na tvoji... Nevychovanost." řekla zdánlivě lhostejným hlasem. Pak se obrátila a nuceně pomalým tempem odkráčela.
Drakorozený sevřel ruce v pěst. Jakkoliv rozsáhlou síť kontaktů Maven měla, nemohla tušit, že ten, jehož smrt tolikrát vyžadovala, je zároveň Naslouchajícím Temného bratrstva. Myslel si, že přímá konfrontace ji nějak zastraší, že si z toho třeba vyvodí selhání Bratrstva, když on je pořád naživu. Ne. Skoro to vypadalo, jako by ji to ještě více utvrdilo v její snaze.
Naslouchač přemýšlel. Maven Černošípkovou nenáviděl. Celý Riften se utápěl ve splaškách. Pašeráci skumy, Dibellin nevěstinec, podvodníci a mlátičky na každém rohu, dole pod tím vším Krysí díry a Rozbitý džbán, kde se shromažďuje partička úplatných pobudů, kteří se ještě opovažují nazývat svou společnost zlodějským cechem. A Maven, jako nějaký vepř, v těch splaškách hoduje, dokonce si čas od času udělá tu radost a nechá město zapadnout do ještě větší břečky. Strážní jsou zkorumpovaní, jarl si od ní nechá mazat med kolem huby. Doslova. Černošípkova medovina zajistila Maven potřebné konexe mimo město a umožnila jí získat prostředky, kterými si Riften v podstatě koupila. Její rodina teď městu vládne. Nutno říci, že železnou rukou.
Naslouchač přemýšlel. Vražda Maven byla přímo nasnadě. Jevilo se to jako nejrozumnější řešení. Ale přesto se mu to poněkud příčilo. Nelíbilo se mu, že by Maven musel zabít bez přijetí zakázky na její vraždu. Ano, byl sice nájemným vrahem, ale považoval se spíše za nástroj lidské nenávisti, nezabíjel lidi jen tak. Mohl by Černou svátost vykonat sám, což by v podstatě znamenalo najmout sám sebe. K vykonání obřadu je navíc zapotřebí několik ingrediencí, které není až tak snadné sehnat. Možná, že bude nejlepším řešením zkrátka nechat Maven naživu. Jenže Drakorozeného už její chování unavovalo. Urputnost, s jakou Černé svátosti prováděla, byla téměř zarážející. Naslouchači se vybavila tak často slýchaná slova Matky noci.

... Promluv s Maven Černošípkovou v Riftenu ...
...
Tak začne smlouva vázaná krví.

Měl na Matku noci vztek. Musela vědět, čí smrt si Maven přeje, přesto mu nikdy neřekla víc, než u jiných kontraktů. Když za Maven poprvé poslal svěřence a ten se za ním vrátil s tím, že je žádána právě jeho smrt, smrt Drakorozeného, myslel si, že se jedná o nějaký vtip. Když se to samé ale událo podruhé... A pak potřetí, přestal za Maven kohokoliv posílat. Ale Matka noci její jméno vyslovovala čím dál častěji. Nedokázal si představit, jak často bude Maven rituály vykonávat po jejich dnešním rozhovoru, ale bylo mu jasné, že se má na co těšit. Věděl, že Matka noci ji zmiňovat nepřestane.

Tak začne smlouva vázaná krví.

... Smlouva vázaná krví. Ta slova se mu v hlavě ozývala jako mezi ledovci. Jedna část smlouvy byla splněna, už nejde couvnout... Podle starých pravidel. Podle pěti Tenetů. Matka noci se řídí starými pravidly. Porušení Tenetů... Přivolá hněv Sithisův. Započatou smlouvu nelze odmítnout. Je to smlouva vázaná krví. Někdo musí zemřít. Musí to ale být on?
Drakorozený, jakožto člověk, kterému se už minimálně jednou podařilo uniknout z popravčího špalku, neměl sebemenší touhu prolévat vlastní krev. Odpověď na svou otázku si uvědomil záhy. K dokončení kontraktu musel zemřít buďto jeho cíl, nebo jeho zadavatel. "Nebo oba," vzpomněl si Naslouchající na Armauda Motiera. Tentokrát se rozhodl pouze pro zadavatele. A Maveninu smlouvu přijal za vlastní.

Zavraždit někoho tak významného není vůbec snadná věc a Drakorozený si toho byl plně vědom. Bodnutí do zad v nějaké postranní uličce je sice osvědčená metoda, ale v tomto případě nepřipadala v úvahu. Mohlo by to vzbudit příliš velkou pozornost. Konec konců, mezi přátele Maven Černošípkové patřila i skupina významných úředníků z Císařského města. Ti by mohli vyburcovat Thalmorské úřady a za chvíli by po něm pátralo celé císařství, což by bylo přinejmenším nepříjemné. Už takhle měl co dělat, aby nikdo neodhalil, že on, Drakorozený, spása Skyrimu, je zároveň vrahem císaře, jeho sestřenice a nejlepšího kuchaře za posledních dvě stě let. Podezření tentokrát na Temné bratrstvo vůbec nesmělo padnout.
Naslouchač nakonec došel k závěru, že nejlepší způsob, jak se Maven zbavit bez vyvolání jakýchkoliv pochybností, bude smést ji z povrchu Nirnu. Zkrátka nějak zařídit, aby zmizela beze stopy. Ale takto se vypařit se za celou dobu existence světa podařilo pouze trpaslíkům. Snáze uskutečnitelným plánem se zdálo naaranžovat její smrt jako nehodu. Shodit jí na hlavu chrlič například. Nebo ji navést k medvědímu doupěti... Nebo k městu přilákat draka. Ačkoliv to by mohlo způsobit ještě vetší rozruch, než samotná vražda, nehledě k tomu, že drak si oběti nevybírá. Ale ti medvědi, to nebyla vůbec marná myšlenka. Kolem Riftenu jich bylo dost a nezřídkakdy u cest napadali procházející. Hladovější jedinci se prý nebáli ani hlídaných povozů. Vědět tak, kdy Maven opouští město, plánovalo by se Naslouchači mnohem lépe. Rozhodl se navštívit medovar.

Vzduch byl tak prosycený medovinou, že to Drakorozeného téměř vyhnalo ven, zpátky na ulici. Nedocházelo mu, jak tady někdo mohl vydržet celý den, natož tu pracovat. Vešel do prostorů varny a rozhlédl se kolem. Většinu pracovníků už někdy viděl, povětšinou v "noclehárně" u Helgy. Měl v úmyslu promluvit si hlavně s nimi - byli méně obezřetní a více sdílní, než třeba Indaryn, správce medovaru. Právě jemu se chtěl Naslouchač pokud možno vyhnout, jelikož spolu měli nevyřízené učty točící se kolem jisté Helgy, odcizeného safíru a nekonvenčního uctívání Dibelly.
Podařilo se mu najít ne příliš zaneprázdněného elfa, který možná až moc pečlivě přerovnával ještě nenaplněné lahve. Drakorozený se rozhodl neriskovat a předem vypil lektvar, který zlepšoval jeho řečnické schopnosti, nasadil si masku Herma Mory a kolem krku uvázal amulet Dibelly. Nejenže se mu tak většina lidí svěřila skoro s čímkoliv, navíc byl i chráněný - nikdo by si toho okouzlujícího cizince nespojil se zabijákem, natož pak zabijákem draků.
Nenuceně se opřel o dřevěnou stěnu a chvíli elfa pozoroval. Zjevně to byl Valenwoodský bosmer, ale buďto ve Skyrimu vyrostl, nebo převzal místní zvyky - Naslouchač tak usuzoval podle Talosova amuletu, který se elfovi houpal na krku. Nevzpomínal si, že by do té doby onen amulet viděl u někoho jiného, než u nordů.
"Kdyby Indaryn viděl, jak se tady flákáš, Llerene, asi by nebyl moc nadšený," poznamenal Drakorozený po chvíli.
Elf zlostně poskočil. "Dělám co můžu, aby to neviděl," sykl, "tak mi laskavě nekaž kamufláž." Přeměřil si Drakorozeného pohledem. "Odkud mě znáš a co chceš?" Z jeho ne příliš přátelského tónu Naslouchač usoudil, že předměty, které použil pro vylepšení svého vystupování a přesvědčovacích schopností, měly podstatně menší účinek, než původně předpokládal. Nebo se elf, v noclehárně nazývaný Lleren, takto choval ke všem. Tuto možnost považoval Drakorozený za pravděpodobnější.
"Potřebuji jisté informace," promluvil po odmlce, "a ty mi přijdeš jako ideální informátor."
"Informace?" zpozorněl Lleren, "jaký informace? Co za to?"
Drakorozený se na elfa dlouze zadíval. Přemýšlel. Nakonec vytáhl napěchovaný měšec. "Přilepšení k platu," řekl, ale okamžitě couvl, protože Lleren se po mincích lačně vrhl. "Nejdřív práce, potom zlato," pokáral ho. "Řekni mi kdy a kam odjíždí Maven z Riftenu ... A proč."