Yahweh a Nogah seděli v anfiteátru a drželi se za ruce, zatímco Rektor pronášel svou řeč.
„Děkuji všem, kteří jsou s námi v této smutné chvíli. Dnes se loučíme s možná posledním příslušníkem druhu, který toho dokázal nepředstavitelně mnoho. Od lovu a sběru přes pyramidy, obří města a pro nás primitivní chemické rakety až k termojaderným lodím a ničení hvězd. Žádný jiný tvor, který kdy kráčel po této galaxii, nedokázal tolik. Lidstvo si i přes své chyby zasloužilo uctívat, dnes už je však Bůh mrtev. My jsme ho zabili. Snažili jsme se Sadbh zachránit, ale vzali jsme jí tím vše, čemu věřila. Dnes je z ní jen tělo, které po tomto obřadu pohřbíme na její domovské stanici. Já sám mám na rukou krev bohyně a budu s tím žít po zbytek věčnosti."
Ten projev slyšeli všichni obyvatelé hvězdy. Ti, kteří nebyli v anfiteátru ho poslouchali telepaticky. Rektror odešel z anfiteátru a zamířil k vesmírné lodi. Yahweh s Nogah šli za ním.
„Dlužíme jí možnost vrátit se domů," řekla Nogah.
„Mluvil jsem s počítačem jejich světa a ten tvrdil, že to bude nejlepší. Mnohem lepší než její tělo spálit ve Hvězdě," odpověděl Rektor. Jeho smutek by šel cítit i na druhém konci galaxie.
„Oba víte, že nechci zneuctit památku Sadbh," řekl Yahweh.
„Ale?"
„Ale přemýšlel jsem, že když teď máme lidskou DNA, mohli by jsme do vesmíru opět přivést člověka. Naučit ho vše, co víme, říct mu o jeho minulosti i o jeho chybách, aby mohl znovu vybudovat svou říši."
„I to bylo jedním z témat mého rozhovoru s centrálním počítačem," odpověděl Rektor. Bylo vidět, že tu myšlenku úplně nepodporuje.
„Co ti odpověděl?" zeptala se Nogah.
„Trvalo mu dlouho, než dospěl k rozhodnutí. Etická dilemata jsou náročná i pro takový stroj. Nakonec mi ale dal jednoznačnou odpověď."
Nastoupili do lodi a vydali se na cestu.
