Poznámka: Banksův orbital je teoretická superstruktura, která má tvar prstence o průměru 3 milióny kilometrů a která dokáže velmi věrně simulovat pozemské prostředí včetně gravitace, atmosféry a délky dne
Úvod
Posledních několik týdnů tábořila Sadbh u jezera poblíž Oltáře. Od doby, co celý její kmen zabila ona záhadná choroba, už nikam nechodila. Na cestách po okolní divočině byl osamělý člověk velmi zranitelný. Navíc, bohové jí skrz Oltář pravidelně dávali manu, hlad tedy neměla. Maso jí sice chybělo, ale na lov by potřebovala pomoc alespoň dvou členů kmene. A všichni, které znala, jsou mrtví.
Nemoc udeřila postupně. Mnoho lidí začalo být unavených, po týdnu vykašlávali krev, za pár dnů přišly horečky a nakonec smrt. Nepomohlo zaříkávání, bylinky ani oběť bohům.
Slunce už před nějakou chvílí zapadlo. Sadbh se dívala do ohně a hrála si s talismanem. Ten rozhodně nepůsobil jako něco z tohoto světa, svou hladkou a lesklou strukturou připomínal oltáře, které rostly po celém jejím světě. Dokonce i svítil stejně jako ony.
„Nos ho neustále při sobě a on tě ochrání," řekl jí kdysi Gunnar, její muž a kmenový šaman. Možná právě díky tomu byla jediná, kdo přežil. Zachumlala se do kožešiny a usnula.
Zdálo se jí o noci, kdy se stala dospělou. Noc byla tehdy stejně jasná jako dnes a Gunnar jí vzal na pahorek stranou od ostatních. Lehli si pod strom, milovali se a sledovali oblohu.
„Náš svět má tvar prstenu a my žijeme v jeho vnitřku, řekl tehdy Gunnar. „Postavili ho pro nás bohové a i teď, mnoho generací poté, jsou stále s námi. Pravda, dříve jsme žili po jejich boku a dělili se s nimi o moc. Jenže jak jsme ji využívali? Válčili jsme spolu a hrozilo, že zahubíme všechno živé a krásné. Zasloužili jsme si, abychom o tu moc přišli. Avšak bohové nás přesto neopustili. Stále jsou v oltářích všude po světě, komunikují s námi a starají se o nás."
Jak sen pokračoval, to už si Sadbh neuvědomovala. Probudila se za svítání a oheň už skoro vyhasl. Nevadilo jí to, dokázala ho rozdělat znova pomocí luku.
„Byl to zvláštní sen," pomyslela si. „Gunnar nikdy takhle přímo nemluvil, vždycky používal okliky a hádanky."
Zakručelo jí v břiše. Vzala si pazourkový nůž, luk, šípy, zkontrolovala, zda má talisman a vyšla k oltáři, kde se nají many. Nebylo těžké ho najít. Stál na nízké skále nad jezerem a byl odtud krásný výhled. Oltář vypadal jako vždycky, pokroucený a lesklý s odlesky všech představitelných barev. Dotkla se ho na ohmataném místě, ozval se zvuk jakoby z jiného světa a ve vzduchu se zhmotnila cihlička zelené hmoty. Sadbh si jí vděčně vzala, v duchu bohům poděkovala, sedla si na kraj skály a dala se do jídla.
