Vyvolená: Hra pokračuje✅

Kapitola dvacátá

„Hele já nevím, přišla jsi za mnou před půl rokem, řekla jsi mi minimum a zadala mi úkol, ať ti za půl roku donesu tenhle dopis a ať ti řeknu, ať si ho přečteš sama. Pěkně jsem kvůli tobě riskoval, taky jste mě mohli zastřelit hned u dveří a kdyby někdo zjistil, že mám tenhle dopis, taky jsem mohl zhebnout," zamračil se na mě, evidentně také nebyl moc nadšený, že tu je. Nedivím se, Austin s Mattem na něho stále mířili, zatímco Michael vše jen zmateně pozoroval. Jako vždycky. Idiot.

„Proč bys pro mě měl dělat nějakou laskavost?" Zvedla jsem obočí. Tohle se mi nezdálo, proč bych šla zrovna za ním? Matt měl pravdu, přece bych šla rovnou za ním. 

„Přece mu nebudeš věřit! Zcela jasně kecá!" Ozval se udiveným hlasem Matt. Nevěděla jsem, co mu na to říct, tak jsem pouze pokrčila rameny. Nevěřím mu, ale momentálně nedělá nic, čím by nás mohl ohrozit.

„Řekla jsi, že pokud to neudělám ohrozím tvůj plán," pokrčil ledabyle rameny.

„Plán čeho?" Zeptal se Matt, ale Jack neodpovídal, pouze se díval na mě, protože věděl, že já vím, co mám na mysli.

Plán na zničení této hry.

„Přečtu si to a když mám sama, tak i sama," přikývla jsem.

„Zbláznila ses? Nehneš se ode mě ani na krok, přece mu nevěříš!" Procedil Matt mezi zuby.

„Věřím sobě," pokrčila jsem lehce rameny. Jackovi nevěřím, ani tu jeho liliputí výšku, ale věřím sobě. Neohrozila bych Matta. Dát nebezpečný dopis, někomu, koho nemám ráda, protože jeho ohrožení života bych si tolik nevyčítala s tím, že je to návod k tomu udělat to, co chce i on. To zní něco jako já. Nehledě na to, že pokud jsem se pak potřebovala rychle vrátit Matt by mě nenechal od něho jenom tak odejít bez vysvětlení. A já bych od něho odejít ani nechtěla.

„Tohle je pitomost Jess," nesouhlasil Matt a vypadal, že nemá daleko k tomu tu spoušť opravdu zmáčknout.

„Věř mi, věř mé minulé já. Co, když je v tom něco, co mi řekne, co jsem dělala poslední rok? Chci to vědět a jestli jsem nechtěla, aby u toho někdo byl, tak to bylo pravděpodobně oprávněné. Prosím Matte, nech mě si to přečíst." Matt chvíli nemluvil, ale nakonec poraženě vydechl přebytečný vzduch. Evidentně své skoro mrtvé přítelkyni nedokázal momentálně nic odepřít.

„Jděte do kuchyně, všichni, za chvíli za vámi přijdu," řekl poraženecky a zbraň sklopil. Austin stále zůstával v pozoru a popostrčil Jacka, který šel překvapivě dobrovolně. Zvedla jsem se z Matta, takže jsem momentálně seděla před ním a on se zvedl. Díval se na mě se založenýma rukama a mračil se, což jsem dokázala postřehnout jen postranním viděním.

Bože, ty břišáky.

„Ty se červenáš princezno," zazubil se na mě, jak se schovávám za fialovou deku, do které jsme před chvíli byli oba zamotaní.

„Blbost," kuňkla jsem a stálo mě veškeré přesvědčení, abych se mu podívala do očí. Koukej mu do očí Jess, tak před tebou stojí jenom v trenýrkách a má břišáky, no a co.

Bože, ty břišáky.

Sklonil se ke mně a jemně mě políbil na rty.

„Rozptyluješ mě," zamumlala jsem a vlastně nevím, proč to dělám. Chtěla jsem, aby mě líbal, chtěla jsem, aby se tady přede mnou producíroval, ale chtěla jsem i zjistit, co se děje a zvědavost vždycky vítězí.

„Já tebe?" Zasmál se, jako kdybych řekla tu nejvtipnější věc na světě.

„Jo," zamračila jsem se a nechápala, co je na tom tak vtipného.

„Před chvílí jsi mi málem umřela a jediný na co momentálně dokážu myslet je, jak z tebe tu bílou podprsenku dostat," řekl naprosto vážně.

„Oh," vypadlo ze mě pouze. Neumím vést tyhle konverzace, nikdy jsem je nevedla. Nebylo s kým.

„Jo, to bys říkala, ale mnohem víc nahlas," zakřenil se znova. Kde se to v něm bere? Nikdy takovéto narážky neměl a já se styděla za to, že jsem chtěla umět mu to oplatit mu to stejnou mincí. Chtěla jsem být sexbomba, co bude vědět, co říct. Místo jakéhokoliv slova jsem se k němu naklonila a políbila ho.

Okamžitě reagoval a naklonil se nade mě a jemně mě přimáčkl k sedačce, tím způsobem, že jsem byla nucena si lehnout. Přidržoval se rukama, aby mě nezalehl a drancoval moje ústa. Bylo to jiné než normálně, mnohem víc... ehm... jak to říct, jako dáma. Vášnivé.

„Matthew, nech být její vagínu, ať si přečte ten dopis," zakřičel Jack. Matt se odklonil od mých rtů a naštvaně zafuněl. Položil si čelo vedle mé hlavy a zaskučel.

„Zastřelím ho, opravdu to udělám," zamumlal.

„Jojo, já někoho taky udělám," vypadlo ze mě automaticky. Matt se na mě široce usmál a zakmital obočím. Ústa se mi pootevřela v šoku, co jsem vlastně řekla.

„U-udělám, jakože zastřelím. Já-já," koktala jsem a připlácla si ruce na obličej, abych se na něho nemusela dívat. Jsem neschopná, ani vyjádřit se neumím. Pitomé dvojsmysly. Matt se zasmál a políbil mě na čelo.

„Buď opatrná," řekl prostě. Opatrná před čím? Ten dopis mě asi nezastřelí.

„Třeba jsi to psala ty, ale třeba jsi to ty taky nepsala. Nenech se ničím z toho dopisu vydeptat ano?" Dokončil svoji myšlenku a já pouze přikývla. Nevěděla jsem, co mu na to říct. Věřila jsem však tomu, že kdybych to nepsala já poznala bych to. Ne ani tak podle rukopisu, jako podle stylu vyjadřování. Přece znám samu sebe. Matt se zvedl a s posledním povzbudivým úsměvem odešel do kuchyně.

Jdeme na to.

Agh mě se tahle kapitola nelíbíí, ale potřebuju jí už vydat a zítra odjíždím na tábor, tudíž nemám čas ji ještě nějak předělat nehledě na to, že jsem to měnila už asi tak 684153165x.

No, dejte mi vědět, jestli vám se líbí a já frčím bcs nic nestíhám.
Omlouvám se za nevydání kapitoly dřív, ale měla jsem školní praxe :/.
Inu, snad se vám kapitola líbit bude a zanecháte mi svoje reakce ♥
Love you all♥

Vaše Eli♥