Nebylo to poprvé, co Minato Seiji kráčel po klenutém, kamenném mostě v ulici Nakahashio.
Bylo zrovna jaro a on si ho užval plnými doušky.
Rozkvetlé květy ze Sakur spadávali jako jemné sněhové vločky do klidného proudu řeky, která je odnášela daleko od něj.
Svěží vánek Seijiho cvrnkal do nosu. Nestěžoval si. To bylo to, co měl na jaře rád.
Nová školní uniforma mu perfektně padla a tak si nemusel stěžovat, že nejsou rukávy moc úzké, nebo kalhoty moc krátké, jako to bylo v dřívějších ročnících.
Stal se z něj muž. Muž, který kráčí již posledním rokem na střední školu v okresku Okinawa.
Manato-san měl hodně přátel, víc než dost. Byl ve škole dosti populární a tak nebylo divu, že měl na svém účtě celé řady zlomených, dívčích srdcí.
A kdybych vám to jen tak rychle měla vše shrnout, řekla bych, že měl vše, co si kdy mohl přát. Prestižní školu, hrdé rodiče, kteří ho podparovali, kde jen šlo, vstřícné přátele a výborný průměr ve škole. Co víc by si mohl 17ti-letý středoškolský student přát...
YOU ARE READING
You're mine.
Short StoryShort stories Krátké kapitoly! ___________ ,,Proč se mě bojíš?'' zeptal se s úsměvem na tváři a přisedl si k ní. Cukla sebou a odsedla si trošku dál. ,,Nebojím...se tě." ,,A čeho pak tedy?'' ,,Sebe..."
