Omlouvám se za chyby..:)
Příjemné čtení..:)
Pláč. Dvojitý dětský pláč! To je to co se ozývalo místnosti. Nic jiného. Jenom pláč dvou dětí a rychle pípací přístroj oznamujíc ztrátu dívky.
Zatímco se snažili v jedné místnosti získat dívku zpět k životu, tak v druhé místnosti byli všichni nedočkavý a nervózní jestli všechno dopadne dobře.
Strach, beznaděj, samota. To všechno se odehrávalo v místnosti.
Strach? Strach z toho jestli dívka a dítě přežije.
Beznaděj? Beznaděj, že nemůžou udělat nic!
Samota? Každý se cítil sám!
Je něco horšího než strach o vaší druhou polovičkou? Je něco horšího něž strach o vaše dítě? Nic není horšího jako strach o vaše blízké!
Měl jsem strach! A to hodně velký! Bál jsem se! Bál jsem se jak o Emily tak i o prcka. Byl jsem zoufalý, jako ještě nikdy! Byl jsem v koncích!
Sedíme tu už čtyři hodiny a nic! Nevim jestli se narodilo už miminko anebo jestli je Em v pohodě, prostě nic!
Straně moc mě to štve! Jsem v koncích! Za všechno můžu já! To já jí vystavil tomuhle nebezpečí! Já!
,,Sakra!" Z otočky jsem vrazil pěstí do zdi.
,,Justine? Co děláš?" Zmateně se zeptala máma.
,,Za všechno můžu já! Jenom já!" Zoufale jsem vyjel na ní a pak se zvezl podél zdi na zem,,Já můžu za to!" Opakovol jsem dokola jako pokazené radio.
,,Co to mluvíš? Určitě za nic nemůžeš" Klekla si vedle mě a začala mě hladil po vlasech a to mě trošku uklidnilo a ne úplně.
,,Mami!" Zasyčel jsem na ní,,Je to moje chyba! To já na ní vykřičel, kdo ve skutečnosti jsem! To já na ní vytáhl zbraň! To já jí držel zbraň u hlavy! Já!" Zakřičel jsem a odstrčil jí ruku,,Já, nikdo jiný. Jenom já! Já jí ublížil" Šeptl jsem.
Seděl jsem na zemi další hodinu a vzpomínal na všechno dobré a hezké zažité s ní. S Emily.
,,Justine! Prosím ne!" Křičela, ale přitom se smála a couvala.
,,Shawty, tomuhle se nevyhneš" Zlomyslně jsem se na ní usmál.
,,Prosím" Vypískla, když jsem jí chytil a přehodil si jí na rameno a vyběhl jsem s ní nahoru po schodech do naší ložnice a ještě cestou popadl kečup.
Jemně jsem jí hodil na postel a sedl si na ní obkročmo.
,,Odplata bude sladká. A to doslova" Ušklíbl jsem se a otevřel jsem kečup.
,,Ju--" Nedokončila to protože na ní přistáli první kapky kečupu,,Prosíííííím" Vykřikla, když jsem na ní začal stříkat ten kečup.
Rukama si chránila obličej a přitom se smála a já s ní. Miluju její smích! Miluju jí!
Odložil jsem kečup a odendal jsem ruce z jejího obličeje.
,,Já říkal, že odplata bude sladká" S úšklebkem jsem na ní mrkl. Ona se na mě jenom zamračila. Naklonil jsem se blíž k ní,,Miluju tě" Pošeptal jsem jí blízko rtů.
,,Taky tě miluju!" Stydlivě se usmála a já spojil naše rty v jedno.
Tahle vzpomínka je zábavná, ale úžasná. To jak jsme se dohodli, že uděláme společně špagety s omáčkou, ale nakonec všechno skončilo na nás, protože mi Em hodila do obličeje a na vlasy špagety a prostě.. Moje vlasy. Měl jsem ve vlasech špagety. A to bych nebyl já kdyby se nepomstil. Vzal jsem kečup a všechen kečup skončil na ní. A nakonec jsme si stejně objednali pizzu.
,,Nenajdeš mě" Chichotala se.
,,Najdu" Hledal jsem jí. Hráli jsme si na schovávanou. Ano vim dětinské, ale prostě.
,,Nikdy" Zapištěla. Vpodstatě, šlo o to, že jsme spolu mluvili, ale ona se přemisťovala z místa na místo. Takže to bylo trošku obtížné.
,,Uvidíme" Zamumlal jsem si pro sebe.
,,Jussi" Se smíchem přeběhla z jednoho stromu k tomu druhému. Mám jí!
,,Mám tě!" Pevně jsem jí chytil za pas.
Pousmál jsem se nad vzpomínkou, kterou vymyslela. Chybí mi její bláznivé a dětinské nápady.
,,Pan Bieber?" Přišel doktor. Já se zvedl a bez emocí jsem se na něho koukl.
,,Gratuluju, máte chlapečka a holčičku" Usmál se, taky jsem se usmál. Mám princeznu a bojovníka,,Jaké jména pro vaše děti?" Usmál se.
,,Jak je na tom Emily?" Chladně jsem se zeptal.
,,No jde o to.." Sekl se a trošku odstoupil na co jsem se zamračil,,Vaše manželka.. Snažili jsme se, ale.. Prostě byla hodně sla--"
,,Tak se už kurva vymáčkni!" Vykřikl jsem na něho.
,,Vaše manželka je v kómatu"
Celý svět se mi zatočil, před očima se mi zatmělo a já upadl do velké hluboké tmy!
••••
•Snad na mě nejste naštvaný 😬
•Narodili se dvojčata :3
•Chtěla jsem dát holčičku, ale tohle je asi lepší, podle toho co se chystám udělat 😉
•Btw; ještě si to promyslím jestli to udělám, nebojte 😘•Chci se zeptat, jaké jména by jste dali vy? 😱:3
•Jinak vzpomínky.
•Ty dvě vzpomínky co tam jsou.
•Nepopsala jsem je v žádné části, ale berte to, tak jakože se to stalo.
•Mezi tím jak jsem dělala ty posuny času 😊•JINAK JAK SE VÁM LÍBÍ #2U?!! JÁ JÍ MILUJU!! POŘÁD DOKOLA MI JDE!! TAKY JSEM POPISOVALA TUHLE ČÁST PŘI TÉ PÍSNIČKY A JEŠTĚ PŘI DALŠÍCH DVOU :3
#1 --> 2U
#2 --> DESPACITO
#3 --> I'M THE ONEPÍSNIČKY, KTERÉ JSOU NEJLEPŠÍ! A JSOU V TOP CHARTS!! ♡
YOU ARE READING
Mr&Mrs Bieber✔
FanfictionJí je 16 Jemu je 22 Jejich rodiče rozhodli že se jejich děti vezmou Jemu to je jedno Ona s tím nesouhlasí ----- Najdou si k sobě cestu? Budou se milovat? Budou šťastný? ----- Čti a všechno se dozvis.. ;) #8 fan fikce [26.8.2o16] #3 fan fikce [28...