KORUNA PĚTI

Kapitola 1.

,,Slečno,slečno,slečno! Probuďte se;!"
přesně tyto slova mě budí každý den.
,,Vždyť už vstávám." přesně takhle odpovídám.Je to stereotyp pořád dokola.
,,Slečno Blair,co ty vlasy zase?" ptá se mě komorná s hnědými vlasy,menší, zakulacenou postavou a zářivýma zelenýma očima,když se usazuji na židli před toaletním stolem. S kartáčem v ruce se snaží,zkrotit mé husté, dlouhé,rudé vlasy.
,,Co by právě jsem se probudila Luvo!!
Snad ode mě nečekáš,že budu vypadat jako rozkvetlá růže,než se k ní dostane náš zahradník?!"ptám se naštvaně.Jsem celkem lehko vytočitelný člověk.
,,Slečno Blair nechtěla jsem vás urazit. Omlouvám se!"spěšně se Luva Sepkurg omlouvá,ale mě je to celkem jedno.Za hodinu mám zase výcvik,takže budu mít minimálně roztržený ret a maximálně zlomených pár kostí.
  Jelikož je Luva moje komorná tak ji můžu věřit,ale nejsem bláhová,abych ji říkala všechno.T že se nacházíme v největším doupěti kriminálníků Sevrili ví,ale to že jsem nejoblíbenější žákyně mistrině Daly Guadeloupe vědět nemusí.
  Kráčím po chodbě směrem k výcvikové hale zlodějů a vrahů. Kráčím sebejistým krokem,jak už je u mě zvykem.Kopancem otevírám dvoukřídlé,světle hnědé,dubové dveře,jakmile vejdu do veliké místnosti Daly mě už sleduje svýma modrýma očima.Daly byla nejlepší svého času v oboru tedy v zlodějství a vraždění,má krátce střižené černé vlasy,o proti kterým její oči září vypracovanou postavu skrývá za bílou košilí, hnědými, koženými kalhoty a černými botami.
,,Zase pozdě."takhle většinou zní první věta kterou od ní slyším.
,,Luva."krátce odpovím a další věta zní:
,,Co mám dělat?"
,,Běž cvičit vrhání nožů s Lukasem."bez dalšího slova se otočím a jdu k určenému místu.
,,Nějaká naštvaná?"zeptá se Lukas Melingev a sleduje mě.
,,Co je ti po tom?"zeptám se nezaujatě. Nebudu přece plácat energii na nějaké zbytečné tlachání s nekňubou.
,,Že tvoje nádherné hnědé oči vypadají,že by ti nikdo neměl dávat ní ostrého,jinak někoho zabiješ!"upravím si košili dost podobnou té Daly a Lukase si nevšímám.Ten usoudil,že mě radši nechá napokoji a dál házel na terče.Nevim jak dlouho tady je,ale moc mu to nejde,jako vždycky.Protočím svýma,jak už řečeno hnědýma očima a plynulým pohybem v zápěstí hodím vrhací nůž přímo mezi oči vycpaného panáka,který má znázorňovat oběť. Po třech hodinách neustálého vrhání nožů nastal oběd.
,,Co to zase bude?"slyším vedle sebe dívčí hlas a poznávám Sivu Dolovande,kterou nenávidím​.Nejenom že leze Daly do zadku,ale také se mi snáží přebrat místo,které jsem si pracně vydřela co by nejlepší svého oboru,ale také tak dlouho hledanou komornou.
Luvu jsem hledala téměř tři měsíce,než jsem našla dokonalou komornou pro mě. A ona se mi ji snaží přebrat.Mrcha jedna.Netvrdim že já mrcha nejsem,ale nekradu lidem komorné.
,,Nevím,ale doufám že budeš zvracet dřív,než já z tebe."řeknu posměšným hlasem,a než něco zase řekne,zmizím v davu.
K obědu byl pstruh s zeleninou, takže nic moc.Nenavidim ryby až do morku kostí.
,,Blair Beauty, Blair Beauty potřebuju mluvit s Blair Beauty uvolněte cestu!"ozvala se hlásná trouba Daly v podobě Katrin Finger.
,,Daly Guadeloupe vzkazuje že máš dneska už volno!"
,, Dobře."a rázným krokem se dostanu do komnat,kde řeknu Luvě:
,,Příchytek mi šaty vyrážím do města."
,, Jistě"odpoví v půlce cesty k šatníku. Já se mezitím​ převlíknu z košile a kožených kalhot. Luva mi donese světle zelené šaty s výstřihem na zádech a bílými vlnkami. Vyčeše mi vlasy a já můžu s radostí vyrazit na milované nakupování v hlavním městě Sevrilského království Kolman,kde také leží Hříšná vila ve které sídlí Daly Guadeloupe se svými chráněnci včetně mě. Odtud právě vycházím s radostí nakupovat.